Trable s prezidenty

   Jakoby nestačilo, že zákon o přímé volbě prezidenta byl odhlasován jako bastard zastupitelské demokracie, stavící na roveň dvacet poslanců, deset senátorů a padesát tisíc občanů druhé kategorie, musíme ještě snášet všechny bizarnosti volební kampaně, okořeněné jakýmsi předkolem - sběrem podpisů na petiční archy potenciálních kandidátů.

   Právě s počítáním petičních hlasů souvisí doteď nejzajímavější výstupy. Několik kandidátů bylo vyřazeno kvůli nízkému počtu platných hlasů. Ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych obhajuje neobhajitelnou metodu sčítání podílů z kontrolovaných vzorků. Vzorek moči A tenisty R.Š. obviněného z dopingu obsahoval 60% nepovoleného množství nepovolené látky, vzorek B obsahoval 55% tohoto množství. Sečtením obou čísel jsme dospěli k tomu, že hráč měl v moči 115% nepovoleného množství, a tudíž dopoval. Klára "Nahrad" Samková shromažďovala podpisy a peníze příznivců pouze pro srandu králíkům, jejím cílem bylo údajně podání ústavní stížnosti. (Mimochodem údaje z "transparentního účtu" mi stále nebyly poskytnuty.) Kubice obhajuje Henycha. Mezi lidem kolují hořké vtipy, díky kterým začali teorii procent jen tak mimochodem chápat i předškoláci. Boris Šťastný volá po zrušení přímé volby.

   Je to všechno opravdu jen náhoda? Nebo se dá spor o přepočet podpisů (interpretovaný na jedné straně jako spor o výklad zákona, na straně druhé jako absolutní neschopnost) vidět jako pimprlové divadlo s rolemi předem danými i postavami improvizujícími v roli užitečných idiotů? Zatímco hodní zastupitelé se nám více či méně nápadně snaží naznačit, že by bylo lepší udělat to postaru, že nás zachrání Parlament nějakým vkusným politickým handlem.

Le čokoládová pěna

   Včera jsem během vaření bramboračky dospěl k rozhodnutí, že je třeba udělat dvě věci. Zaprvé začít trénovat na vánočku, zadruhé udělat mousse au chocolat. Jde to pěkně dohromady, vánočka se dělá ze žloutků, čokoládová pěna se dělá buď z bílků, nebo se využije obojí. Našel jsem tedy recept na pěnu jenom z bílků a konal jsem.

   Kupodivu to vůbec není těžké, stačí rozpustit hodněmocprocentní čokoládu na páře, rozmíchat v ní trochu smetany a po částečném zchladnutí opatrně vmíchat (oslazený) sníh. A vydržet, dokud to v lednici neztuhne. Na 200 g čokolády (měl jsem 74procentní) tři lžíce smetany, sníh ze čtyř bílků oslazený dvěma lžícemi cukru. Jednoduchý jako facka. Pokud si pamatuju, tak chuť i konzistence po důkladném vychlazení odpovídají našim zkušenostem ze žracího eurovíkendu.

Za blbost se platí

   Klára Samková, neúspěšná kandidátka na prezidentu ČR, která nedokázala sehnat padesát tisíc ani falešných podpisů, se rozhodla roztáčet kola hejtu na maximální otáčky. Jak se píše v článku, zřídila si účet u Spořky a chudák platí (u Spořky zcela nečekaně, že...) nehorázné peníze za příchozí platbu, čehož, stejně jako v případě Jana Fischera, využili vandalové a začali posílat haléřové částky. Vzhledem k tomu, že začala hrozit trestním oznámením, cítil jsem svoji občanskou povinnost a rozhodl jsem se také přispět na její prošvihnutou kampaň. Vyhledal jsem číslo účtu. K vidění zde. Sice mě zarazilo, že za "zcela transparentní účet" paní Klára pokládá, když na vyžádání pošle výpis, ale co už. No vlastně ho pošle, jenom lidem, kteří přispěli. Transparence až na půdu, jak je ostatně u TOPky zvykem.

Každý, kdo přispěje na kampaň Kláry Samkové byť sebemenší částkou, má bez výjimky právo nahlédnout do výpisu, bude mu zaslán v nezměnitelném PDF formátu e-mailem nebo vytištěný poštou. Každý dárce si může zkontrolovat, jak se s těmito finančními prostředky hospodaří.
Číslo účtu: 2400326965/2010

   Při zasílání mého skromného příspěvku na blbost jsem si všimnul, že účet není u Spořky, ale u Fio. I nelenil jsem a dle pirátského vzoru jsem zkusil stránku transparentního účtu. Světe div se, účet funguje. Mnoho se na něm neudálo, zkoumám, čím by to mohlo být a hned je vidět, že byl založen teprve 6. listopadu, zatímco aktualita na stránkách paní Kláry je z 25. srpna. Well done, Kláro. Takže zvažování trestních oznámení za vlastní blbost, otevřené lži na stránkách... Abychom se na ten nový transparentní účet podívali, nemusíme už posílat nic. A ten slogan: CHCI MÍT DESET MILIONŮ KLIENTŮ, OBČANŮ ČESKÉ REPUBLIKY

   Ano, pochopili jsme. Krom toho, že lžete, ještě nás chcete pořádně podojit.

19.11.2012 EDIT: Teď mě napadlo, že pěknou ukázkou amatérismu je i skutečnost, že paní Klára na svých stránkách sice zveřejnila číslo účtu, ale nijak případné dárce neinformuje o jejich povinnosti uvést jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého bydliště, resp. IČO u právnických osob (dle zákona  275/2012 Sb.). Otázkou tedy je, nakolik myslela paní Klára svoji kandidaturu vážně.

23.11.2012: Jak se zdá, Klára lže opravdu ve velkém. Zatímco na stránkách klaranahrad.cz si vylévala srdíčko, jak chce být prezidentkou, v novém rozhovoru otevřeně přiznává, že svým příznivcům tahala peníze z kapes jen kvůli tomu, aby si mohla stěžovat u Ústavního soudu. Attention whoring hard.

Putování za sýrovou vůní

aneb Pár krátkých postřehů z gurmánského víkendu ve Štrasburku

   Stooktanový benzín OMV Maxxmotion je dobro. Do TSI nic lepšího neexistuje.

   Přes veškerá varování pivo Meteor nedostálo svému názvu, byť znalci hovoří o následcích s posvátnou hrůzou. 

   Matně si vzpomínám, že v Paříži jsem byl vyděšený z francouzského stylu řízení. Rozhodně jsem tehdy odmítnul, že bych ve Francii někdy řídil. Poink, řídím. Dopravní značení šílené, řidiči též. Vlastně všichni se na silnici (cyklisté i na chodníku) chovají jako nesvéprávní magoři. Přesto jsme neviděli žádnou nehodu, nechápu.
   Ubrus v hospodě neuvidíte, používá se papírové prostírání, které vám obsluha přinese po objednání jídla. Je to trochu divné. Ne ovšem tak divné jako placení. Obsluha přinese účet a rozpočítejte si to sami. Ve srovnání s tím, že se očekává, že hosta usadí ke stolu obsluha, se dá říct snad jen, že je to takové francouzské.

   Typický Alsasan je hrdý Francouz. Proto mají uprostřed tohoto zjevně německého města malebnou čtvrť Petite France, malou Francii. Pojmenovaní pochází z krásného výrazu pro syfilidu, která se zde léčila, v němčině šlo o Franzosenkrankheit - francouzskou nemoc. Moje komentáře, že jako celek vypadá Štrasburk jako Petite Allemagne, nevyvolaly u kolemjdoucích žádné nadšení, přestože nemůže být pochyb o identitě celého Bundeslandu Elsass. Štrasburské čtvrti jako Schiltigheim, Hoenheim (francouzsky vyslovovaný jako "eném"), pivovar Fischer... Názvy ulic i v němčině alsaštině. Místní speciality ze zelí a uzeného. Zelí se jmenuje choucroute, jedna verze tvrdí, že jde o složeninu francouzského chou a německého kraut, tedy zelízelí. Druhá verze mluví o zkomolení alsaského výrazu Sürkrüt nepřekvapivě odkazujícího na německý Sauerkraut. Buď jak buď, ochutnali jsme. Zelí se dusí s alsaským ryzlinkem,  jalovcem, černým pepřem a hřebíčkem do měkka. Pro zmatení nepřítele označuje slovo choucroute i celý pokrm ze zelí choucroute, uzeného masa, klobás a brambor. Vše by se mělo připravovat dohromady, čímž jídlo připomíná polský bigos, nicméně v naše verze v minipivovaru Au Brasseur měla všechny komponenty připraveny zvlášť. Lahodná záležitost. Ještě zajímavější bylo uzené koleno jarret au munster, podávané s obligátním zelím, nádherně smradlavou omáčkou ze sýru Munster a "francouzskými" bramborami (zapečené s uzeným). V rámci vzdělávání jsme k objednání této speciality přesvědčili paní trinitrofenolovou, která a) nejí koleno a b) nejí munster. Předsudky padly okamžitě, koleno i munster paní trinitrofenolová zjevně jí. Místní, překvapivě suchý weissbier pochoutky dobře doplňoval. 

   Dalšími typicky francouzskými specialitami jsou Knopfle a Baeckeoffe... Knopfle vypadaly vpodstatě jako halušky se slaninou a zelím, Baeckeoffe si bohužel nikdo nedal, to jsme zanedbali, takže příště. Jako dezert mousse au chocolat, se vší brutalitou použité čokolády.

   (Jasně, nějaké památky jsme taky viděli, katedrála Notre-Dame atp., ale to jídlo...)

   Při další návštěvě u brazéra jsme se dočkali i další speciality - tarte flambée aka Flammkuchen, což je slaný koláč s crème fraîche, slaninou a cibulí. Taková alsaská pizza. V různých obměnách s kozím sýrem nebo munstrem též naprosto vynikající záležitost. Poslední obžerství jsem si dopřál trochu neklasicky v irské hospodě. Skloubením běžného barového jídla s francouzským gurmánským etalonem vznikl nekompromisní burger s foie gras.  Nákup domů byl též celkem předvídatelný, víno, sýry, paštiky a... choucroute. Tři plechovky, doufám, že bude chutnat jako tenkját.

P.S. Auto už jsme vyvětrali. Příště budeme chytřejší a na sýry vezmeme nějaké hermeticky uzavíratelné krabice.