Prohibice

   Není prohibice, jako prohibice. Ze známých důvodů byl zakázán prodej lihovin s obsahem alkoholu nad 20 %. Zní to jako rozumné řešení. O nízkovoltážní likéry nejeví černý trh zájem - je těžší je napodobit a cílovka má přecijen jiné preference. Otázkou je, zda ministr zdravotnictví domyslel svoje konání, nebo jenom nekontrolovaně panikaří. 

zdroj

   Prohibice se zkoušela a zkouší v různých dobách a na různých produktech. Všechny tyto pokusy měly jedno společné. Nefungovaly. Tak jako bylo možné sehnat destilát za dob americké prohibice, není dnes problém sehnat nelegální drogu. Prohibice ve skutečnosti nedokáže zamezit šíření drogy. Zatímco u těch nelegálních je situace stabilizovaná, zákaz legálního alkoholu jen roztočí kohouty v černých stáčírnách na maximum. Jediný tvrdý alkohol, který bude k sehnání, bude nedaněný a pochybného původu. A pokud se vám vodečka na jazyku nebude zdát, stačí vypít dvě deci kvalitního pití jako protijedu. Jenže to si nikde nekoupíte, budete muset zvládnout půllitr vaječňáku nebo jablíček. Jako třešnička na dortu potom působí "zaměstnání" policie a strážníků kontrolováním zákazu prodeje tvrdého alkoholu, místo toho, aby dělali nějaké užitečnější věci. 

   Dlouhodobé řešení situace kolem lihu je snížení spotřební daně na takovou hodnotu, že se nevyplatí riskovat postih. Je otázka, kterým směrem by výběr daně zamířil. Možná by se snížil výběr daně a lidi by víc chlastali, ale každý svého štěstí strůjcem. Podobně by to mělo fungovat například u marihuany. Policie by ušetřila spoustu peněz, kdyby nemusela stíhat umělé trestné činy. Konzumenti by ušetřili peníze, které polyká černá ekonomika, místo toho by je mohli roztáčet v normálně daněných odvětvích, následuje všeobecná prosperita a sociální jistoty.

   Krátkodobé řešení methanolu v prodeji neexistuje. Lidé jednoho dne přestanou umírat na otravy, ale prohibice tomu nijak nepomůže. Pokud to má někdo doma, záleží na jeho závislosti a intelektových schopnostech, aby se rozhodnul, jestli to vyleje, vypije, nebo aspoň zkusí někde otestovat - což je drahej špás, pokud mluvíme třeba o litru vodky nebo rumu. Každopádně by bylo užitečnější využít policii k informování veřejnosti, jaké šarže a jaké padělky s methanolem zjistila, apelovat na lidi třeba i za pomoci těch megafonů, aby nepili podezřelý alkohol, a vůbec cokoliv jinýho, než kontrolování zákazu rozlévání tvrdého. 

   Otázkou ovšem zůstává, kdo a proč vlastně methanol do oběhu pustil. Střízlivá teorie říká, že šlo pravděpodobně o omyl. Černý výrobce, který normálně čistí denaturovaný líh a míchá z něj padělky, koupil místo lihu methanol. Nějaký Franta mu ho prodal, protože si myslel, že jde o denaturák. Nebo si chtěl Franta jenom jednorázově vydělat a dobře věděl, že jde o methanol. Na tom nesejde, podstatné je, že nynější pozornost státních orgánů není dobrá pro byznys jako takový. Frantu už nikdo nenajde. Pokud to tedy náhodou není jedna z nešťastných obětí otravy methanolem. 

   Pokud Frantu státní orgány dokážou najít živého (a pokud možno před volbama), budeme vědět, že opravdu šlo jen o vrtění psem. Nepůjde o odpovědnost státu, který napálí nesmyslně vysokou daň, která láká vysokými zisky a poměrně nízkým rizikem organizovaný zločin, ale o osobní odpovědnost politika, který se neštítí jít přes mrtvoly. A tentokrát je ta fráze míněna doslovně. 

Studentské volby 2012

   Studentské volby jsou taková taškařice, kdy studenti středních škol dělají, jakože volí opravdické strany v opravdických volbách. Podle toho, která z velkých stran zrovna propadne ve studentských volbách, můžeme se posléze dočíst, jak jsou studenti mladí, neklidní, nesvéprávní a že je to dobře, že nemají volební právo. Doufám, že si to ti studenti dobře zapamatují. 

   Mrzení bylo už s prvními studentskými volbami v roce 2010. Konaly se před parlamentními a ČSSD se hrubě nelíbilo, že by se její předpokládáné špatné výsledky u mladých lidí (z nichž někteří už volební právo měli) mohly dostat na veřejnost před opravdovými volbami. Asociace krajů, vytvořená a ovládaná socialisty, si dokonce takové opatření prolobovala. Když začaly unikat první výsledky, Asociace zjistila, že to na ni nevrhá úplně dobré světlo a vyzvala ke zveřejnění výsledků. Dobové shrnutí.

   Leaknuté výsledky z jednoho gymnázia pak naše, tedy Česká televize převzala z novinek a odvysílala. Popírači cenzury v ČT se ohánějí tím, že vynechání Pirátů a dělníků bylo přece v pořádku, protože graf ukazoval porovnání výsledků parlamentních stran. Ponechme stranou, za jakých okoloností se parlamentní stranou stala TOP09. Ať se dívám, jak se dívám, ČT prezentovala svůj graf jako výsledky, ne jako výběr z výsledků. 

   Střih, současnost. Piráti letošní studentské volby drtivě vyhráli. Proti studentským volbám se, jako již tradičně, ohradila sociální demokracie. Klaním se moudrosti a předvídavosti WIFTa, který na diit.cz napsal: "Mimochodem v souvislosti s minulými studentskými volbami se Česká televize na první pohled zcela záměrně vyhnula ve svém grafu výsledku Pirátů. Máme tušení hraničící s jistotou, že tentokráte nebude vyhnutí. Leda by o výsledcích neinformovala vůbec." Tato slova se ukázala jako přímo prorocká, bé je správně. Česká televize celý den mlela o tom, jak se konají studentské volby, po vyhlášení výsledků pro ni studentské volby přestaly existovat. Alespoň ve vysílání, cenzorovi unikl článek na webu, který ČT ASAP stáhla. 

   Pak dělala přes půl dne mrtvého brouka a usilovně se snažila vymyslet, jak by se pokusila obhájit. Nakonec to svedli na papír, který si sami schválili. Well played. Člověk by byl radši, kdyby se veřejností placené médium chovalo dle zákona, ale jejich norma je taky fajn. Je otázkou, zda zatlučení výsledků studentských voleb tomuto dokumentu neodporuje, ale asi je ohebný, jak zrovna Česká potřebuje. Koneckonců zavázala se v něm ke spoustě věcí, které taky nedodržuje. Už nám opravdu zbyl jenom ten Internet jako možný zdroj necenzurovaných informací. Nenechme si ho vzít.