středa 22. srpna 2012

I'm not racist but


   Nejsem rasista, ale cikány nemám rád. Nemám nic proti gayům, ale tu Prague Pride si mohli odpustit, nemravové. Nemám nic proti čemukoliv, ale umím z hlavy vyjmenovat tři důvody, proč to nemám rád. O české společnosti se říká, že je velmi tolerantní. Není to pravda, Češi jsou pouze lhostejní. To ale není tolerance.

   "Nemám nejmenší problém s tím, že je někdo gay, lesba, bisexuál, transsexuál, crossdresser, nebo transvestita. Mám a vždycky budu mít problém a vždy budu vystupovat proti, když se bude někdo, kdokoli, snažit institucionalizovat a zneužít existence rozdílnosti mezi lidmi ke svému prospěchu."

   "Nemám nic proti homosexuálům, ale zviditelňování a propagace své orientace tímto homosexuálním pouličním cirkusem je pro mě nepřijatelné a zvrácené."

   "Také nemám nic proti věřícím lidem, tedy těm opravdu věřícím."

   "Nic ve zlym proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a taky pracovat. Co to bylo za ránu? Kdo nám to sem z palmy spad? Černý oči, černý tělo to neni můj kamarád! Bílá liga, bílá síla, bílá liga, bílá síla, bílá liga je bílá, bílá vyčisti si boty v nich je tvoje síla, bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila."

   "Im not racist, but speak fucking english if your living in America."

Možná je na čase založit stránky Nemám nic proti gayům/cikánům/věřícím, ale...

pondělí 20. srpna 2012

Dear Mr. přeceda...

"Zkrátka, Miroslav Kalousek by měl vystavit složenku zejména sobě a svým spojencům z ODS. Rozesílat něco takového lidem, kteří nic nedluží, poctivě pracují a platí daně, je hanebnost."
Bohuslav Sobotka
1. místopředseda ČSSD
14.05.2010


Vážený pane magistře,
   jsem rád, že jste se dosud nesnížil k laciným trikům ostatních stran. Bylo by totiž velmi trapné, kdybyste v předvolebním boji, týkajícím se voleb, které na věc nebudou mít vliv, recykloval nápady konkurence, které jste už stačil rázně odsoudit. Chápu, že jakožto přesvědčený vesnický bolševik, byste dokázal odůvodnit i tak pitomý krok jako použití například nechutných, nenávistných plakátů - koneckonců nikdy jste nás neměli rádi a my vás už vůbec ne. Věřím, že byste zvládnul obhájit třeba i svazácké přesvědčování studentů gymnázia v listopadu 1989, aby podepsali, že nesouhlasí s událostmi v Praze. Koneckonců, pokud by k tomu náhodou došlo, byl byste v té době mladý a nevyzrálý. 

   Oh wait! Když tak nad tím přemýšlím...

sobota 18. srpna 2012

Kurvítko

   Inu, byl jsem mladý a potřeboval jsem aku šroubovák. No, potřeboval... dá se žít i bez něj, spíš jsem ho chtěl. Dělá to hluk, ideální hračka pro velké kluky. S ohledem na cenu jsem ignoroval značku Bosch, přestože jeden kousek v rodině máme a slouží často a velmi dobře po mnoho let, a zamířil jsem k noname číně. Koneckonců ta příklepovka už taky nějakej pátek funguje. Sice se rozpadá a jiskří, ale kupodivu furt drží. A se slušnejma vrtákama udělá v panelu ještě parádu, že byste neřekli.
   Moje volba padla na Matrix v akci. Bitů, jak nasráno, v kufříku a navíc nastavení momentu, což je výborná věc, pokud potřebujete smontovat nekvalitní dřevotřískový nábytek. Návod obvykle doporučuje pouze lidskou sílu. Šroubovák fungoval dobře asi dva roky, pak se vychodil kontakt u chodu "ven". Jelikož se to dalo vší silou ještě rozchodit, nechal jsem to, jako správný prokrastinátor, vyhnít. Do stádia, kdy už se dalo šroubovat JENOM dovnitř. K čemuž došlo samozřejmě ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně. A vůbec nebylo vhodné, abych se v tu chvíli nasral a začal zjišťovat, proč to nefunguje. Místo nějaké užitečnější práce. Abych nezapomněl na pointu: kurvítko. Kurvítkem se obvykle rozumí součástka, která vám po rozborce a opětovném sestavení přístroje zůstane tak nějak mimo přístroj, protože se nikam nevešla. Pokud k tomu došlo, můžete se gratulovat, protože bez ní bude přístroj velmi pravděpodobně opět pracovat. Kurvítka v moderních přístrojích jsou už mnohem sofistikovanější a jejich projevy se dají načasovat pro jakoukoli záruční dobu. Kurvítko napájení mp3 discmanu (taková byla doba) iRiver selhalo o měsíc a Alzu to stálo čtyři a půl litru. Naopak kurvítko v televizi Sharp bylo nastaveno velmi precizně a počítalo i s tříletou zárukou (+ cca. měsíc). To stálo sedm litrů mě. Kurvítko v mém šroubováku je ale fascinující svojí jednoduchostí a zárověň tím, že je opravdu vidět. Čudlík spíná kontakt dvou plíšků. Tento konkrétní kontakt se z nějakého kurvítkovského důvodu zahřívá - až tak, že po kouskách taví dotčenou část čudlíku. Čudlíku postupně ubývá a je třeba víc přitlačit. Uživatel postupně získává dojem, že silou to ještě pořád rozchodí, za čtyři kila je to fajn. Ale chyba lávky, po dvou a půl letech občasného používání už nepomůže ani síla, protože kontakty se pokryly vrstvou umělé hmoty z čudlíku. BFU věděl, že musel tlačit na čudlík víc a víc, že se tedy čudlík vychodil, spokojí se s vyhozenými penězmi a koupí si nový model. Rejpal rozebral a žasne nad genialitou designu. Samozřejmě po očištění kontaktů se daly tyto poštelovat, aby je spínal i napůl utavený čudlík. Který se dá příště nastavit jakoukoli lepší hmotou. Ale klobouk dolů, nádherné kurvítko.

neděle 12. srpna 2012

Vyplatí se nákup v cizině?

   Spoiler: Předem mého ublougnutí musím rovnou říci, že vyplatí. Vím to nejen já, ale i spousta dalších lidí. Z nějakého temného důvodu rozjelo aktuálně.cz kampaň za nakupování doma. Nehledám v tom úmysl, většina novinářů by nedokázala jednat na přání ministra financí, neb se pohybují pouze ve světě svých pocitů a pojebů za prošvihnutou uzávěrku. Nebo jsou to obyčejní nesvéprávní kokoti. V odkazovaném klenotu "zážitkové" žurnalistiky, kdy si novináři vyzkoušeli život tvz. obyčejného člověka (a ještě to byl pěknej vejlet mimo dosah šéfredaktora), se dočteme, že "Ačkoliv výsledky při jiném či objemnějším složení nákupu nebo při využití jiného řetězce mohou být od našeho testu odlišné, zdá se, že lidé například z Pardubic nebo Plzně (zhruba 75 kilometrů od hranic) by - kvůli nákladům za pohonné hmoty - spíše prodělali, než ušetřili." Jak pravil Štěpán Šafránek k národu moravskému: vy byste všechno přepočítávali na peníze. A já dodávám: pěkně blbě to počítáte. Metodika testu je taková obvykle okurková - nakoupíme v Lidlu, aby se to dobře porovnalo, a pak jenom vysvětlíme, proč se to vlastně porovnává blbě a proč se to dá zanedbat. 
   Kouzlo nákupu v cizině spočívá v něčem trochu jiném. Ušetřená koruna je sice příjemný bonus, ale ten běžný rodinný nákup tam neděláme. V našem případě nakupejeme v cizině zboží, které u nás buď sehnat nelze, případně se v Německu prodává podstatně levněji. Anebo v mnohem lepší kvalitě.
   Od nás z Horních Počernic je to do Drážďan sice opravdu docela daleko, ale spojení nákupu s rodinnou návštěvou v Děčíně nám dovolí počítat benzín až z pohraničí. Drážďanský Kaufland narozdíl od norimberského nebere pouze německé EC-Karten, je připraven dokonce na české embossované karty. A svoje peníze můžeme roztočit ve spoustě věcí:

snídaňová slanina amerického typu: 0,80 € (Globus 42,90 Kč) - úžasná k snídani, v mrazáku vydrží pár týdnů bez úhony
nutella: 3,59 € / 880g (jen se podívejte, kolik stojí v Česku 750/800 gramů)
sýry: ceny si nepamatuju, nicméně buď jsou brutálně levnější než u nás, případně jsou v Česku obtížně sehnatelné. Gruyère, comté, rakouský bergkäse, münster, dánský jeskynní sýr, kaufland brand butterkäse...
uzený losos: za českou (možná i nižší) cenu hnusných odřezků, dostanete jemné plátky (EDIT: z posledního nákupu jsem udržel cenu 2,69 € za 200g - nechci se vás, pánové, dotknout, ale kdo z vás to má?)
konzerva tuňáka: flák masa za euro, žádné drcené zbytky
cibulový kečup, kari kečup: v Česku prakticky neznámé, totéž platí pro německou hořčici. Středně ostrá je podobná naší poctivé, ostrá je ostrá, ale ne tak hnusně přesolená jako dijonská.
vánoční štoly: už dorazily i k nám, ale výběr je mnohem větší
švestkové víno Choya: 3 €, v Globusu 150 Kč
kaufland brand tortilla chips: 300g za euro
vanilková cola
premixy do domácích pekáren za euro: dobře kynou, dobře chutnají - dokonce i mně, do jejich "objevení" jsem měl k pekárně velmi vlažný vztah. 

   A mnoho dalších věciček a kravinek, které musíme vyzkoušet, třeba červené zelí s portským vínem a brusinkami... Znalci tvrdí, že i kosmetika je jaksi hustší, prací prášky prý lépe perou a prodavačky se víc usmívají. To nedokážu potvrdit, ani vyvrátit, v oddělení drogerie obvykle nemáme koule na to, abychom do plného vozíku nacpali ještě sprchový gel. Běžný rodinný nákup to fakt není. Do peněz to  leze, ale přesto se to vyplatí. Tedy pokud jste ten typ, co si hubu neošidí.

čtvrtek 9. srpna 2012

Co jsem stihl před "listopadem"

   V diskusi na idnesu nějaký zahořklý intelektuál nahodil argument "uklidni se chlapče a podívej co jsou tví vyvolenci před listopadem". Tak jsem se nad tím zamyslel a odpověděl, zde v nezkráceném vydání. 

   Předseda Pirátů Ivan Bartoš je o dva roky starší než já, tak počítám, že taky tahal kačera. Sám jsem do listopadu 89 stihnul mnoho věcí, namátkou: naučil jsem se zavázat si tkaničky (netvrdím, že rychle), naučil jsem se číst, naučil jsem se říkat pančelkám souško, byť mě to po přestupu ze školky na základku mátlo, naučil jsem se pozdravit a poděkovat. V recitační soutěži Pražské vajíčko jsem vypadl v obvodním kole, neb můj, jinak bezchybný, přednes rýmované knihy O mašince Žofince nepatrně sabotovalo moje ráčkování a doba tehdy ráčkování nepřála. Během prvních dvou let mé školní docházky jsem nikdy nechodil do jisker, protože mi jejich schůzky jako na potvoru kolidovaly s výtvarkou na LŠU. Ve druhé třídě byly schůzky jisker jiný den a jako na potvoru zrovna pünktlich na tu hodinu se mi přesunula výtvarka. S úplně jiným učitelem. Ale teď už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím a mamince už jsem tyhle tanečky odpustil. Stihnul jsem kvůli nemocem zmeškat víc hodin, než jakékoli jiné dítě v první třídě, což mě připravilo o diplom nejlepšího žáka ZŠ hrdiny SSSR cpt. Otakara Jaroše, které má straší sestra vyzobala ve svých třídách všechny. Naučil jsem se, že nesmím nikde a nikdy, za žádných okolností říct, že v neděli chodíme do kostela. S posledními bolševickými výpady zvážím, zda tento skill nebude zase aktuální. (Do posledního sčítání už jsem radši nepsal, že jsem katolík. Nikdy nevíš, koho ti většina zvolí.) Dostal jsem diplom stran organizace nějaké sportovní akce v Pchjongjangu - popravdě netuším, za co, možná jsem jenom neposlouchal, jako obvykle. Naučil jsem se polykat penicilin a prášky všeobecně. V obci Horní (nebo možná Dolní) Vidim jsem v zakouřené čtyřce viděl první kalendář s prsama. Tatínek si všimnul mého pohledu a řekl: "To je pěkný, co!" Naučil jsem se, že prsa jsou boží.