pondělí 31. prosince 2012

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti II


Verze 1.0, na případné faktické nepřesnosti upozorněte, opravím. 

   Vedoucí AO byla 21. prosince v dobrém rozmaru a rozdávala úsměvy a dobrou náladu kudy chodila. 

   Samozřejmě jsem si nemyslel, že by vedoucí byla fakt takhle pitomá, z čeho vyplývá jediný možný závěr: i ona trollí. A fest. I vložil jsem tedy na svoje internety i do svého vlákna na fóru následující apel.
   Obratem jsem od paní vedoucí vyfasoval varování. Proti čemuž jsem se ohradil v Podatelně Kontrolní komise, neb můj příspěvek se nacházel toho času v nemoderovaném Podpalubí. Nakonec se zjistilo, že Gabča můj příspěvek nejprve ovarovala a poté celé vlákno poslala do  Podpalubí. Opravdu si nepamatuju, kdy bylo vlákno původně založeno, vzhledem k charakteru vlákna bylo možné předpokládat, že už jsem ho chytře v Podpalubí založil. Holt nemám paměť jako slon a Gabriela se neobtěžovala zmínit, že vlákno přesouvá. Za bleskové vyřešení děkuji Vojtovi Pikalovi, který vše vyjasnil ASAP.

   Mezitím Martin Brož posílá moderátory do prdele kvůli zamykání vláken. (Předpokládám, že šlo o otravně vyskakující nové příspěvky, kde se dočteme, že vlákno je zamčeno. Otravné to je nadvakrát, jednak to straší v nových, druhak musíte požádat o odemčení, pokud chcete přispět s nějakou úžasnou myšlenkou, která by mohla zachránit lidstvo.) Martin dostává týdenní ban. Brooch trollí aspoň na facebooku, neb neví, kdo a za co mu vlastně ban dal. Díky Michalu Wagnerovi jsme se dozvěděli, že banovat může pouze vedoucí AO. A opět to vyřešil Vojta Pikal, neb Gabriela ze všeho toho moderování přestala komunikovat úplně. Což je za rozjetého průseru s vypnutím serveru z předchozí noci k zamyšlení. Kontrolní komise úřaduje rychle a navrhuje ban jako přehnaný zrušit. Rozhodčí komise druhý den rozhodla o předběžném opatření a ban zrušila (Martin Brož byl samozřejmě z hlasování vyloučen).

   Ráno 22. prosince jsem vstal, znovu jsem promyslel svoje možnosti a rozhodl jsem se jednat. Přiznávám, že jsem doufal, že můj zbrusu nový post o odchodu z okouna fóra dá věci trochu do pohybu. (Dále rozvedeno později.) A v posledních dnech se zdá, že na fóru skutečně existuje poptávka po změnách v moderování. Pokud by to tak nebylo, už byste mě tam opravdu neviděli. Moderování bylo IMHO značně nahodilé, někdy člověk mohl poslat do prdele kdekoho, jindy vyfasoval varování, když řekl, že osoba XY, která není v žádném vztahu s Piráty, hlásá bohapusté hovadiny. Jistá nevyváženost moderování, které rozhodně vulgarismy nepostihuje plošně, se dá spolehlivě demonstrovat na mojí osobě - jakožto známý sprosťák jsem varování za vulgarismus dostal jednou jedinkrát během nějakého roku a 800+ příspěvků. Ne, takhle slušný opravdu nejsem. Zdá se, že jsem tehdy jenom byl moderátorům volný. Nebo mě nikdo nenabonzoval speciálním bonzovacím tlačítkem, kterým fórum oplývá. (Jako třešničku na dortu musím zmínit, že ona prdel byl použita v naprosto zjevné nadsázce a boldem v obecné úvaze nad percepcí vulgarismů. Holt moderátor není člověk, moderátor je robot. V tomto případě šlo Jakuba Michálka. Modří už vědí.) Každopádně by mě zajímalo, když už jsem se postavil na tu stranu ukřičených rebelů, kteří chtějí rozvrátit stranu (sic), zda-li za své urážky (ovšem pozor! lepší urážky, bez vulgarismů!) dostávají varování i ti všeobecně lepší OBEY lidičkové, kteří lpí na řádu a pořádku a halasně velebí přísnost. Vlastně by se dalo říct, že my jsme sice nepřizpůsobiví, ale oni jsou Přizpůsobiví. 

   Nelze ovšem říct, že by se utvořila nějaká pevná frakce, spíš se ozvala různá individua, jimž vadí ten odklon od pirátských myšlenek k pirátským řádům a brutální byrokratizaci procesů strany. Nejvíc na ráně je samozřejmě Martin Brož, který... řekněme, že dokáže vzbuzovat emoce a má tah na branku. Když tyto schopnosti užívá pro dobro strany, obvykle mu to vyčítáno není. Jakmile ale použije to samé ve vnitrostranické diskusi, stává se automaticky nepřítelem číslo 1 celého předsednictva. Je fascinující sledovat, jak se běžně (IMHO) příčetní lidé nechávají vytočit k různým prohlášením, která by těžko vypustili z pusy, kdyby jim stejnými argumenty oponoval někdo jiný, než Brooch. A spousta těch argumentů je opravdu k zamyšlení, nejsou hloupé. Jen tu formu málokterý oponent zvládne s grácií. Z řad těch správných a morálně nadřazených lidí jsem v posledních dnech slyšel mnohokrát, že je nás několik, nebo pět. Já říkám, uvidíme. Podle mě je situace neudržitelná. Jenom by mě zajímalo, jestli něco takového řešili i Němci, nebo se Piratenpartei hroutí kvůli jinému druhu neschopnosti. Pozitivní podle mě je, že se v diskuzích začínají objevovat úplně nová jména, členové, kteří doteď napsali pár příspěvků, byli vyprovokování k aktivitě, pochopili, že se skutečně hraje o budoucí směřování partaje, a vybrali si nějakou stranu, lhostejno jakou. Důležité je, že se ozvali. Vystoupili z té neurčité mlčící většiny, za jejíž údajný názor se schovává každý, kdo momentálně křičí víc, nebo používá líbivější slovíčka. 

příště: poslední díl včetně skutečného moderování v Podpalubí, emailu zmáčeného slzami, druhého vypnutí fóra a návrhu na rozpuštění České pirátské strany

odkaz na třetí díl

neděle 30. prosince 2012

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti

   Aktualizováno 16:26 

   Poslyšte příběh o stavu byrokracie ve straně Pirátské. Pro čtenáře neznalého bude ponejprv třeba stručně představit osoby a obsazení, je to nuda, ale je to důležité.

   Předsedou strany je Ivan Bartoš, řečený též Ivánek, přeceda nebo Černý Bartoš. Je to člověk v pirátském hnutí vážený, je charismatický a pracovitý. Neméně pracovitá je i Gabriela Antošová, se kterou přeceda dle informací z pirátského fóra nějakou dobu chodil. Vedla Středočechy v posledních volbách a byla zvolena za vedoucí Administrativního odboru (dále AO), který bdí nad dodržováním pravidel fóra. Moje maličkost vystupuje na fóru pod nickem trinitrofenol a sluší se říct, že nejsem partajníkem, pouze registrovaným příznivcem. Martina Brože aka Brooche možná znáte jako vydavatele Pirátských novin. Krom funkce v Rozhodčí komisi je to virální guru a macho strany. Pravděpodobně narazíme ještě na další jména, ale ta snad budou stačit za pochodu. Podpalubí si bez registrace bohužel nepřečtete, což je škoda, neb tam bude odkazovat většina linků (trololo).

   Těžko najít nějaký konec, z kterého začít, ono se to tak nějak kupilo všechno najednou. Začnu tedy tím, co jsem až tak nesledoval, a nemám názor, jakou roli to hrálo v nynějším kusu. V nedávné době došlo k otevření některých částí fóra, takže nyní jsou ke čtení bez registrace, zda-li to mělo nějaký vliv na chování moderátorů, nevím. Rozhodně ale zazněl požadavek na zkulturnění fóra, když teď máme třetinu senátora Michálka. Aby byla zachována neposkvrněná čistota fóra a zároveň aby si nikdo nemohl stěžovat na cenzuru, bylo v dobách dávných vyvzdorováno Podpalubí, což je neveřejná, nemoderovaná kecárna fóra, kde se může klít a kde končí různé offtopic diskuse, neb mantrou AO a pirátského vedení je fórum jako pracovní nástroj. 

   Můj osobní pocit je takový, že to je představa nesmyslná, protože lidi nejsou roboti. A pokud by došlo na skutečně striktní moderování dle stanovených pravidel, těžko by Piráti získávali nové příznivce, kteří natěšení z facebookové propagandy budou konfrontováni s brutální byrokracií fóra. Čímž se rozhodně stavím do opozice k názorům, že flejmy a urážky na fóru jsou příčinou odchodu mnohých uživatelů. Tak či onak, problémem zůstávalo Podpalubí, do kterého sice může vstoupit registrovaný uživatel fóra, nicméně tak musí učinit v nastavení. A protože BFU nečte návody, neví, že nějaké Podpalubí existuje. A velmi ho zarmoutí, když nemůže najít své rozjeté vlákno, kam chtěl přispět. Nenajde ho, protože ho mod přesunul do Podpalubí. Proto padl návrh z dílny Romana Kučery, řečeného Roj, na defaultní zařazení všech uživatelů i do skupiny Podpalubí, přičemž ti, kteří ho číst nechtějí, se z něj samozřejmě budou moci odhlásit. V anketě má tento návrh (zjednodušeně) podporu zhruba 2:1. Ovšem diskuse o tomto návrhu byla přesunuta, hádejte kam? Do Podpalubí, aby si ji náhodou nepřečetli lidé, kteří Podpalubí nemají zapnuté. V diskusi padly první nesmělé zmínky o cenzuře, které posléze popsala Ingrid Romancová (o které nevím zhola nic a navíc mě citovala velmi volně, až blbě) a přisadilo si i Lživě. A začaly se dít věci.

Přecedovi Ivánkovi vytekly nervy a porůznu na facebooku a na fóru si postěžoval zhruba něco v tom smyslu, že nechce číst zbytečná vlákna, obvinil Roje, že článek o cenzuře byl sepsán na jeho objednávku, a zmínil, že (neexistující) vlákno "je homosexualita nemoc?" na pracovní fórum nepatří. (Marcel Kolaja uvádí na pravou míru: "Ve zkratce: "je homosexualita nemoc?" je více než 2 roky staré vlákno, které vzniklo jako dotaz z veřejnosti a zvrhlo se v několikastránkové plácání, takže se stalo takovým symbolem blábolení na fóru.") Nestíhám sledovat všechno, nicméně tuhle část jsem zachytil zhruba kolem 19. prosince. To by se ještě dalo pochopit, Ivánek skutečně dělá strašnou spoustu práce a chápu, že mu ujedou nervy, když v jeho očích jde o rozmazaný malicherný spor o Podpalubí a tisíc zbytečných vláken. Opravdová legrace začala 20. prosince, kdy přeceda rozjel brutální zahlcení fóra různými silvestrovskými tématy, které zahájil založením vlákna "je homosexualita nemoc?" a několika dalšími. Rozpomněl jsem se na svou temnou minulost internetového vandala (a na kompost, Kalužu, Hasalíka...) a rád jsem přiložil ruku k dílu, stejně jako Brooch. Výsledkem trollingu bylo mnoho vláken plných různých kravin, kde se občas potácel nějaký nebožák, který si myslel, že všechny řečené věci jsou myšleny vážně. Následně někdy během noci došlo k hacknutí fóra a posléze k vypnutí serveru. Aspoň se to tak zprvu jevilo. Po různých informacích o opileckém telefonátu přecedy vedoucímu Technického odboru s žádostí o vypnutí fóra, jejichž pravdivost nemohu posoudit, se k tomu Ivan postavil čelem a vše vysvětlil, vytekly mu nervy opět a svévolně nechal vypnout fórum (1. Vánoční vypnutí), přičemž další nebožák si opravdu myslel, že došlo k hacknutí a server shodil úplně. (Marcel Kolaja uvádí na pravou míru: ""Nebožák", který vypnul server, nebyl žádný nebožák, ale člen TO a dobře věděl, co se stalo a co dělá. Mluvil před tím s vedoucím TO, který mu vysvětlil, co se stalo. Jelikož z vysvětlení triviálně vyplývalo, že vedoucí TO jednal na neplatný příkaz předsedy strany, který překročil svoje pravomoce, rozhodl se, že nejlepším způsobem, jak zabránit dalším škodám je okamžité vypnutí serveru. Nutno podotknout, že (dle vyjádření toho "nebožáka") vedoucí TO aktivně bojoval proti navrácení původního stavu, takže stál před rozhodnutím nechat to být nebo to celé shodit, protože se oprávněně domníval, že při dalším pokusu o navrácení původního webu by mu vedoucí TO zablokoval přístup nadobro.") A vedoucí AO mu jeho ultratrolling posvětila hned v následujícím postu, přičemž nevědomky přiznala, že fskutečnosti nic nepochopila. V profilu přecedy si tedy můžeme prohlédnout, že od AO nedostal za svoje spamování a následné vypnutí fóra ani varování. Nic.

EDIT: Ještě vlastně jedna část sem patří. Zamčené vlákno Vojtěch Pikal odemknul k další diskusi, protože se jistě mnoho lidí chtělo vyjádřit. Světe div se, vlákno bylo záhy opět zamčeno a na můj dotaz v SZ Vojtěch odpověděl lakonicky: "njn, subordinace." Vedoucí AO začala úřadovat.

(pokračování příště)

odkaz na druhý díl

Plk k pirátskému flejmu

   Pokud na blogu vidíte jako první příspěvek tento, pak to znamená, že výtah z obřího pirátského flejmu jsem ještě nedopsal v celé epické šíři. Popravdě, pokud je kolem jedenácté hodiny, tak jsem ještě pořádně nezačal. Jde o poměrně obsáhlý kus, buďte prosím trpěliví. Při ranní kávě jsem přemýšlel, v jaké formě předat svůj pohled na všechno to odvolávání, silácké řeči a všeobecnou žumpu. Nabízely se různé lákavé varianty. Rozdělení do kapitol The Players/Hráči, The Set-Up/Předehra, The Hook/Léčka, The Tale/Zápletka, The Wire/Spojení, The Shut-Out/Spadla klec a The Finale/Podraz. Tradiční rozdělení dle divadelní teorie, tedy expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Vzhledem k množství přímé řeči dané komunikací na fóru byl hodně vysoko i obtížný scénář k absurdnímu dramatu. Ale nakonec jsem ustoupil z ftípků a sepíšu to, jak to vyjde. Nemám patent na objektivitu, samozřejmě budu stranit, komu se mi zachce, přesto to bude mnohem přesnější kousek, než třeba zprávičky lživě.cz.

úterý 27. listopadu 2012

Trable s prezidenty

   Jakoby nestačilo, že zákon o přímé volbě prezidenta byl odhlasován jako bastard zastupitelské demokracie, stavící na roveň dvacet poslanců, deset senátorů a padesát tisíc občanů druhé kategorie, musíme ještě snášet všechny bizarnosti volební kampaně, okořeněné jakýmsi předkolem - sběrem podpisů na petiční archy potenciálních kandidátů.
   Právě s počítáním petičních hlasů souvisí doteď nejzajímavější výstupy. Několik kandidátů bylo vyřazeno kvůli nízkému počtu platných hlasů. Ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych obhajuje neobhajitelnou metodu sčítání podílů z kontrolovaných vzorků. Vzorek moči A tenisty R.Š. obviněného z dopingu obsahoval 60% nepovoleného množství nepovolené látky, vzorek B obsahoval 55% tohoto množství. Sečtením obou čísel jsme dospěli k tomu, že hráč měl v moči 115% nepovoleného množství, a tudíž dopoval. Klára "Nahrad" Samková shromažďovala podpisy a peníze příznivců pouze pro srandu králíkům, jejím cílem bylo údajně podání ústavní stížnosti. (Mimochodem údaje z "transparentního účtu" mi stále nebyly poskytnuty.) Kubice obhajuje Henycha. Mezi lidem kolují hořké vtipy, díky kterým začali teorii procent jen tak mimochodem chápat i předškoláci. Boris Šťastný volá po zrušení přímé volby.
   Je to všechno opravdu jen náhoda? Nebo se dá spor o přepočet podpisů (interpretovaný na jedné straně jako spor o výklad zákona, na straně druhé jako absolutní neschopnost) vidět jako pimprlové divadlo s rolemi předem danými i postavami improvizujícími v roli užitečných idiotů? Zatímco hodní zastupitelé se nám více či méně nápadně snaží naznačit, že by bylo lepší udělat to postaru, že nás zachrání Parlament nějakým vkusným politickým handlem.

pondělí 26. listopadu 2012

Le čokoládová pěna

   Včera jsem během vaření bramboračky dospěl k rozhodnutí, že je třeba udělat dvě věci. Zaprvé začít trénovat na vánočku, zadruhé udělat mousse au chocolat. Jde to pěkně dohromady, vánočka se dělá ze žloutků, čokoládová pěna se dělá buď z bílků, nebo se využije obojí. Našel jsem tedy recept na pěnu jenom z bílků a konal jsem.


   Kupodivu to vůbec není těžké, stačí rozpustit hodněmocprocentní čokoládu na páře, rozmíchat v ní trochu smetany a po částečném zchladnutí opatrně vmíchat (oslazený) sníh. A vydržet, dokud to v lednici neztuhne. Na 200 g čokolády (měl jsem 74procentní) tři lžíce smetany, sníh ze čtyř bílků oslazený dvěma lžícemi cukru. Jednoduchý jako facka. Pokud si pamatuju, tak chuť i konzistence po důkladném vychlazení odpovídají našim zkušenostem ze žracího eurovíkendu.

sobota 17. listopadu 2012

Za blbost se platí

   Klára Samková, neúspěšná kandidátka na prezidentu ČR, která nedokázala sehnat padesát tisíc ani falešných podpisů, se rozhodla roztáčet kola hejtu na maximální otáčky. Jak se píše v článku, zřídila si účet u Spořky a chudák platí (u Spořky zcela nečekaně, že...) nehorázné peníze za příchozí platbu, čehož, stejně jako v případě Jana Fischera, využili vandalové a začali posílat haléřové částky. Vzhledem k tomu, že začala hrozit trestním oznámením, cítil jsem svoji občanskou povinnost a rozhodl jsem se také přispět na její prošvihnutou kampaň. Vyhledal jsem číslo účtu. K vidění zde. Sice mě zarazilo, že za "zcela transparentní účet" paní Klára pokládá, když na vyžádání pošle výpis, ale co už. No vlastně ho pošle, jenom lidem, kteří přispěli. Transparence až na půdu, jak je ostatně u TOPky zvykem.

Každý, kdo přispěje na kampaň Kláry Samkové byť sebemenší částkou, má bez výjimky právo nahlédnout do výpisu, bude mu zaslán v nezměnitelném PDF formátu e-mailem nebo vytištěný poštou. Každý dárce si může zkontrolovat, jak se s těmito finančními prostředky hospodaří.
Číslo účtu: 2400326965/2010

   Při zasílání mého skromného příspěvku na blbost jsem si všimnul, že účet není u Spořky, ale u Fio. I nelenil jsem a dle pirátského vzoru jsem zkusil stránku transparentního účtu. Světe div se, účet funguje. Mnoho se na něm neudálo, zkoumám, čím by to mohlo být a hned je vidět, že byl založen teprve 6. listopadu, zatímco aktualita na stránkách paní Kláry je z 25. srpna. Well done, Kláro. Takže zvažování trestních oznámení za vlastní blbost, otevřené lži na stránkách... Abychom se na ten nový transparentní účet podívali, nemusíme už posílat nic. A ten slogan: CHCI MÍT DESET MILIONŮ KLIENTŮ, OBČANŮ ČESKÉ REPUBLIKY

   Ano, pochopili jsme. Krom toho, že lžete, ještě nás chcete pořádně podojit.

19.11.2012 EDIT: Teď mě napadlo, že pěknou ukázkou amatérismu je i skutečnost, že paní Klára na svých stránkách sice zveřejnila číslo účtu, ale nijak případné dárce neinformuje o jejich povinnosti uvést jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého bydliště, resp. IČO u právnických osob (dle zákona  275/2012 Sb.). Otázkou tedy je, nakolik myslela paní Klára svoji kandidaturu vážně.

23.11.2012: Jak se zdá, Klára lže opravdu ve velkém. Zatímco na stránkách klaranahrad.cz si vylévala srdíčko, jak chce být prezidentkou, v novém rozhovoru otevřeně přiznává, že svým příznivcům tahala peníze z kapes jen kvůli tomu, aby si mohla stěžovat u Ústavního soudu. Attention whoring hard.

Putování za sýrovou vůní

aneb Pár krátkých postřehů z gurmánského víkendu ve Štrasburku

   Stooktanový benzín OMV Maxxmotion je dobro. Do TSI nic lepšího neexistuje.
   Přes veškerá varování pivo Meteor nedostálo svému názvu, byť znalci hovoří o následcích s posvátnou hrůzou. 
   Matně si vzpomínám, že v Paříži jsem byl vyděšený z francouzského stylu řízení. Rozhodně jsem tehdy odmítnul, že bych ve Francii někdy řídil. Poink, řídím. Dopravní značení šílené, řidiči též. Vlastně všichni se na silnici (cyklisté i na chodníku) chovají jako nesvéprávní magoři. Přesto jsme neviděli žádnou nehodu, nechápu.
   Ubrus v hospodě neuvidíte, používá se papírové prostírání, které vám obsluha přinese po objednání jídla. Je to trochu divné. Ne ovšem tak divné jako placení. Obsluha přinese účet a rozpočítejte si to sami. Ve srovnání s tím, že se očekává, že hosta usadí ke stolu obsluha, se dá říct snad jen, že je to takové francouzské.
   Typický Alsasan je hrdý Francouz. Proto mají uprostřed tohoto zjevně německého města malebnou čtvrť Petite France, malou Francii. Pojmenovaní pochází z krásného výrazu pro syfilidu, která se zde léčila, v němčině šlo o Franzosenkrankheit - francouzskou nemoc. Moje komentáře, že jako celek vypadá Štrasburk jako Petite Allemagne, nevyvolaly u kolemjdoucích žádné nadšení, přestože nemůže být pochyb o identitě celého Bundeslandu Elsass. Štrasburské čtvrti jako Schiltigheim, Hoenheim (francouzsky vyslovovaný jako "eném"), pivovar Fischer... Názvy ulic i v němčině alsaštině. Místní speciality ze zelí a uzeného. Zelí se jmenuje choucroute, jedna verze tvrdí, že jde o složeninu francouzského chou a německého kraut, tedy zelízelí. Druhá verze mluví o zkomolení alsaského výrazu Sürkrüt nepřekvapivě odkazujícího na německý Sauerkraut. Buď jak buď, ochutnali jsme. Zelí se dusí s alsaským ryzlinkem,  jalovcem, černým pepřem a hřebíčkem do měkka. Pro zmatení nepřítele označuje slovo choucroute i celý pokrm ze zelí choucroute, uzeného masa, klobás a brambor. Vše by se mělo připravovat dohromady, čímž jídlo připomíná polský bigos, nicméně v naše verze v minipivovaru Au Brasseur měla všechny komponenty připraveny zvlášť. Lahodná záležitost. Ještě zajímavější bylo uzené koleno jarret au munster, podávané s obligátním zelím, nádherně smradlavou omáčkou ze sýru Munster a "francouzskými" bramborami (zapečené s uzeným). V rámci vzdělávání jsme k objednání této speciality přesvědčili paní trinitrofenolovou, která a) nejí koleno a b) nejí munster. Předsudky padly okamžitě, koleno i munster paní trinitrofenolová zjevně jí. Místní, překvapivě suchý weissbier pochoutky dobře doplňoval. 
   Dalšími typicky francouzskými specialitami jsou Knopfle a Baeckeoffe... Knopfle vypadaly vpodstatě jako halušky se slaninou a zelím, Baeckeoffe si bohužel nikdo nedal, to jsme zanedbali, takže příště. Jako dezert mousse au chocolat, se vší brutalitou použité čokolády.

   (Jasně, nějaké památky jsme taky viděli, katedrála Notre-Dame atp., ale to jídlo...)


   Při další návštěvě u brazéra jsme se dočkali i další speciality - tarte flambée aka Flammkuchen, což je slaný koláč s crème fraîche, slaninou a cibulí. Taková alsaská pizza. V různých obměnách s kozím sýrem nebo munstrem též naprosto vynikající záležitost. Poslední obžerství jsem si dopřál trochu neklasicky v irské hospodě. Skloubením běžného barového jídla s francouzským gurmánským etalonem vznikl nekompromisní burger s foie gras.  Nákup domů byl též celkem předvídatelný, víno, sýry, paštiky a... choucroute. Tři plechovky, doufám, že bude chutnat jako tenkját.

P.S. Auto už jsme vyvětrali. Příště budeme chytřejší a na sýry vezmeme nějaké hermeticky uzavíratelné krabice.

neděle 28. října 2012

Umění zaskočit

   Čeští řidiči jsou neuvěřitelní. Opět je zaskočil sníh. No co, tak trochu sněží, to přejedu na letních, ne? V pohodě, v pohodě, pořád dobrý, teď sněží trochu víc, dobrý, NOTYKRÁVOVOLE, CENŤÁK SNĚHU NA DÁLNICI!!! Teď jako pojedu tak sedumdesát max, poněvač mám problém udržet to v pruhu, ty vole. No do hajzlu, eště ta mlha do toho, haha, támdleten si uplně vylágruje baterku, svítí jak vánoční stromeček, přitom je upa v pohůdce svítit jenon parkovačkama, dyť mě viděj. Co je todle za vohnouta, že jsem ho vůbec neviděl, čuráku, si rozsviť, ne vole s kloboukem! Tady to stojí? Ten kopec klouže, dyť to nejde vyjet! Kde sou ňáký silničáři??? Sou zas překvapený, že sněží.

   Čeští novináři jsou neuvěřitelní. Doufám, že si všimnou i dalších skandálních výroků...



pátek 26. října 2012

Pomazánkový losos

   Tak nám EU zakázala pomazánkové máslo. Je mi to celkem fuka, narozdíl od rumu. Nicméně bude třeba tasit drápy a pustit se do matoucích označení i jinde. Krásným příklad, který dokáže zmást leckterého přiměřeně ostříleného našince je německý výraz Seelachs. Dokonce i v Ano, šéfe to měli špatně. Což v jejich případě znamenalo, že a) hospodský vypadal jako ještě o trochu větší kurva, než ve skutečnosti byl, a b) německá rodina s postiženým členem vypadala jako vymaštění dementi, když nedokážou poznat objednaného lososa od pangase. 

   Problém je, že samotné slovo Lachs znamená losos, zatímco Seelachs označuje tresku, která nemá s lososem nic společného. Máslo a pomazánkové máslo. Dokonalá analogie. Matení funguje spolehlivě, nachytala se Prima, nachytal jsem se před dvěma lety taky.  Myslel jsem, že dostanu obalovaného lososa, dostal jsem tresku. Neměla by s tím Evropská komise něco dělat?

   EDIT: Další adepti: sea cow, hot dog, mořský vlk, slovenská kapusta, morčacie mäso nebo burákové máslo...

neděle 14. října 2012

Volby pohledem latentního Piráta

   Moje sympatie k Pirátům jsou zřejmé, zatím si ovšem vystačím jako tzv. registrovaný příznivec. Že se označuji za Piráta, mi nikdo ze strany nevytýká, neb Pirátem se člověk nestává, Pirátem se rodí. Občas vypomůžu s překladem nebo s něčím jiným a neustále na pirátském fóru zkoumám stranu a straníky, abych se mohl zodpovědně rozhodout zda vstoupit. První překážka byla samozřejmě v mojí hlavě, politika je špína a slušnej člověk se v ní neudrží, říkávalo se u nás. Nemohl jsem se srovnat s představou, že existují "normální lidé" - straníci. Po pár měsících už můžu říct, že alespoň u Pirátů ano. A asi budou i v jiných stranách. V jiných stranách ovšem nejsou slyšet. Je pěkné, že se najde někdo, kdo si usmyslí, že třeba jeho oblíbenou ODS je třeba obrodit, že je třeba se do toho vložit, převzít společenskou zodpovědnost a vstoupí do zkorumpované strany s upřímnou snahou o její očištění a záchranu. Budou ovšem takoví lidé přes hlavouny slyšet? Uvidí někdo ty slušné?

   Piráti na to jdou jinak. Výchozí situace je též zcela jiná. Všude je spousta práce, které se někdo musí chopit. Lidí je málo a práce se stíhá horko těžko. Každý nový aktivní člen či dobrovolník může svým malým příspěvkem znamenat velkou pomoc. A v prostředí internetového fóra má každý šanci prosadit se v diskusi o provozu nebo o směřování strany. Text na monitoru ovšem nemůže nahradit lidský kontakt. Tohle všechno Piráti před letošními volbami pochopili a využili ve svůj prospěch. V krajských volbách získali celkově 57 805 hlasů. Ve sněmovních volbách v roce 2010 to bylo 37531 (odečteny výsledky Prahy). Celkové náklady na kampaň se pohybují v řádech desítek tisíc, podrobnosti lze dohledat na transparentním účtu. Jeden hlas stál Piráty méně než dvě koruny. Nechci se vás, pánové, dotknout, ale kdo z vás to má?

   Část nákladů samozřejmě vidět není, neprošly transparentním účtem. Skandál? Určitě ne. Dobrovolnickou práci a benzín projetý během kampaně za soukromé peníze členů v konečném vyúčtování neuvidíme. Uvidíme jen nadšení a zápal pro ideály. Osobní kontakt (nejen při plakátovacích akcích) zafungoval skvěle. Lidé pochopili, že tihle blázni opravdu věří v to, co dělají, když do toho dávají svůj čas a svoji energii. Nejsou to tváře z billboardů, jsou lidé z masa a kostí. Tahle síla se nedá koupit za peníze. Je cítit ve vzduchu, můžete ji nasát a představit si, co se dá udělat, když se místo dvou set sejde takových lidí tisíc, tři tisíce... Dá se to změnit, uvěřte tomu a choďte k volbám dál. Už nemusíte vybírat podle předem nesplněných slibů, můžete volit lidi, které znáte a kterým věříte. Své sousedy, své kamarády, své příbuzné.

   Že bych tu přihlášku měl konečně vyplnit?

pondělí 8. října 2012

Jak nachytat švestky na švestkách

   Zdroj: internet

   Co jsem chtěl napsat: zhruba skoro přesně tohle



   Proč jsem to nenapsal: vše podstatné bylo řečeno a jakožto neprávník bych určitě něco vynechal. A trvalo by mi to hrozně dlouho. A dneska jsem vařil houbovou omáčku.

   Můj zaručeně originální komentář: kdy jste naposled viděli měšťáky dělat něco užitečného?

neděle 16. září 2012

Prohibice

   Není prohibice, jako prohibice. Ze známých důvodů byl zakázán prodej lihovin s obsahem alkoholu nad 20 %. Zní to jako rozumné řešení. O nízkovoltážní likéry nejeví černý trh zájem - je těžší je napodobit a cílovka má přecijen jiné preference. Otázkou je, zda ministr zdravotnictví domyslel svoje konání, nebo jenom nekontrolovaně panikaří. 
   Prohibice se zkoušela a zkouší v různých dobách a na různých produktech. Všechny tyto pokusy měly jedno společné. Nefungovaly. Tak jako bylo možné sehnat destilát za dob americké prohibice, není dnes problém sehnat nelegální drogu. Prohibice ve skutečnosti nedokáže zamezit šíření drogy. Zatímco u těch nelegálních je situace stabilizovaná, zákaz legálního alkoholu jen roztočí kohouty v černých stáčírnách na maximum. Jediný tvrdý alkohol, který bude k sehnání, bude nedaněný a pochybného původu. A pokud se vám vodečka na jazyku nebude zdát, stačí vypít dvě deci kvalitního pití jako protijedu. Jenže to si nikde nekoupíte, budete muset zvládnout půllitr vaječňáku nebo jablíček. Jako třešnička na dortu potom působí "zaměstnání" policie a strážníků kontrolováním zákazu prodeje tvrdého alkoholu, místo toho, aby dělali nějaké užitečnější věci. 
   Dlouhodobé řešení situace kolem lihu je snížení spotřební daně na takovou hodnotu, že se nevyplatí riskovat postih. Je otázka, kterým směrem by výběr daně zamířil. Možná by se snížil výběr daně a lidi by víc chlastali, ale každý svého štěstí strůjcem. Podobně by to mělo fungovat například u marihuany. Policie by ušetřila spoustu peněz, kdyby nemusela stíhat umělé trestné činy. Konzumenti by ušetřili peníze, které polyká černá ekonomika, místo toho by je mohli roztáčet v normálně daněných odvětvích, následuje všeobecná prosperita a sociální jistoty.

   Krátkodobé řešení methanolu v prodeji neexistuje. Lidé jednoho dne přestanou umírat na otravy, ale prohibice tomu nijak nepomůže. Pokud to má někdo doma, záleží na jeho závislosti a intelektových schopnostech, aby se rozhodnul, jestli to vyleje, vypije, nebo aspoň zkusí někde otestovat - což je drahej špás, pokud mluvíme třeba o litru vodky nebo rumu. Každopádně by bylo užitečnější využít policii k informování veřejnosti, jaké šarže a jaké padělky s methanolem zjistila, apelovat na lidi třeba i za pomoci těch megafonů, aby nepili podezřelý alkohol, a vůbec cokoliv jinýho, než kontrolování zákazu rozlévání tvrdého. 

   Otázkou ovšem zůstává, kdo a proč vlastně methanol do oběhu pustil. Střízlivá teorie říká, že šlo pravděpodobně o omyl. Černý výrobce, který normálně čistí denaturovaný líh a míchá z něj padělky, koupil místo lihu methanol. Nějaký Franta mu ho prodal, protože si myslel, že jde o denaturák. Nebo si chtěl Franta jenom jednorázově vydělat a dobře věděl, že jde o methanol. Na tom nesejde, podstatné je, že nynější pozornost státních orgánů není dobrá pro byznys jako takový. Frantu už nikdo nenajde. Pokud to tedy náhodou není jedna z nešťastných obětí otravy methanolem. 

   Pokud Frantu státní orgány dokážou najít živého (a pokud možno před volbama), budeme vědět, že opravdu šlo jen o vrtění psem. Nepůjde o odpovědnost státu, který napálí nesmyslně vysokou daň, která láká vysokými zisky a poměrně nízkým rizikem organizovaný zločin, ale o osobní odpovědnost politika, který se neštítí jít přes mrtvoly. A tentokrát je ta fráze míněna doslovně. 

sobota 8. září 2012

Studentské volby 2012

   Studentské volby jsou taková taškařice, kdy studenti středních škol dělají, jakože volí opravdické strany v opravdických volbách. Podle toho, která z velkých stran zrovna propadne ve studentských volbách, můžeme se posléze dočíst, jak jsou studenti mladí, neklidní, nesvéprávní a že je to dobře, že nemají volební právo. Doufám, že si to ti studenti dobře zapamatují. 

   Mrzení bylo už s prvními studentskými volbami v roce 2010. Konaly se před parlamentními a ČSSD se hrubě nelíbilo, že by se její předpokládáné špatné výsledky u mladých lidí (z nichž někteří už volební právo měli) mohly dostat na veřejnost před opravdovými volbami. Asociace krajů, vytvořená a ovládaná socialisty, si dokonce takové opatření prolobovala. Když začaly unikat první výsledky, Asociace zjistila, že to na ni nevrhá úplně dobré světlo a vyzvala ke zveřejnění výsledků. Dobové shrnutí.


   Leaknuté výsledky z jednoho gymnázia pak naše, tedy Česká televize převzala z novinek a odvysílala. Popírači cenzury v ČT se ohánějí tím, že vynechání Pirátů a dělníků bylo přece v pořádku, protože graf ukazoval porovnání výsledků parlamentních stran. Ponechme stranou, za jakých okoloností se parlamentní stranou stala TOP09. Ať se dívám, jak se dívám, ČT prezentovala svůj graf jako výsledky, ne jako výběr z výsledků. 

   Střih, současnost. Piráti letošní studentské volby drtivě vyhráli. Proti studentským volbám se, jako již tradičně, ohradila sociální demokracie. Klaním se moudrosti a předvídavosti WIFTa, který na diit.cz napsal: "Mimochodem v souvislosti s minulými studentskými volbami se Česká televize na první pohled zcela záměrně vyhnula ve svém grafu výsledku Pirátů. Máme tušení hraničící s jistotou, že tentokráte nebude vyhnutí. Leda by o výsledcích neinformovala vůbec." Tato slova se ukázala jako přímo prorocká, bé je správně. Česká televize celý den mlela o tom, jak se konají studentské volby, po vyhlášení výsledků pro ni studentské volby přestaly existovat. Alespoň ve vysílání, cenzorovi unikl článek na webu, který ČT ASAP stáhla

   Pak dělala přes půl dne mrtvého brouka a usilovně se snažila vymyslet, jak by se pokusila obhájit. Nakonec to svedli na papír, který si sami schválili. Well played. Člověk by byl radši, kdyby se veřejností placené médium chovalo dle zákona, ale jejich norma je taky fajn. Je otázkou, zda zatlučení výsledků studentských voleb tomuto dokumentu neodporuje, ale asi je ohebný, jak zrovna Česká potřebuje. Koneckonců zavázala se v něm ke spoustě věcí, které taky nedodržuje. Už nám opravdu zbyl jenom ten Internet jako možný zdroj necenzurovaných informací. Nenechme si ho vzít.

středa 22. srpna 2012

I'm not racist but


   Nejsem rasista, ale cikány nemám rád. Nemám nic proti gayům, ale tu Prague Pride si mohli odpustit, nemravové. Nemám nic proti čemukoliv, ale umím z hlavy vyjmenovat tři důvody, proč to nemám rád. O české společnosti se říká, že je velmi tolerantní. Není to pravda, Češi jsou pouze lhostejní. To ale není tolerance.

   "Nemám nejmenší problém s tím, že je někdo gay, lesba, bisexuál, transsexuál, crossdresser, nebo transvestita. Mám a vždycky budu mít problém a vždy budu vystupovat proti, když se bude někdo, kdokoli, snažit institucionalizovat a zneužít existence rozdílnosti mezi lidmi ke svému prospěchu."

   "Nemám nic proti homosexuálům, ale zviditelňování a propagace své orientace tímto homosexuálním pouličním cirkusem je pro mě nepřijatelné a zvrácené."

   "Také nemám nic proti věřícím lidem, tedy těm opravdu věřícím."

   "Nic ve zlym proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a taky pracovat. Co to bylo za ránu? Kdo nám to sem z palmy spad? Černý oči, černý tělo to neni můj kamarád! Bílá liga, bílá síla, bílá liga, bílá síla, bílá liga je bílá, bílá vyčisti si boty v nich je tvoje síla, bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila."

   "Im not racist, but speak fucking english if your living in America."

Možná je na čase založit stránky Nemám nic proti gayům/cikánům/věřícím, ale...

pondělí 20. srpna 2012

Dear Mr. přeceda...

"Zkrátka, Miroslav Kalousek by měl vystavit složenku zejména sobě a svým spojencům z ODS. Rozesílat něco takového lidem, kteří nic nedluží, poctivě pracují a platí daně, je hanebnost."
Bohuslav Sobotka
1. místopředseda ČSSD
14.05.2010


Vážený pane magistře,
   jsem rád, že jste se dosud nesnížil k laciným trikům ostatních stran. Bylo by totiž velmi trapné, kdybyste v předvolebním boji, týkajícím se voleb, které na věc nebudou mít vliv, recykloval nápady konkurence, které jste už stačil rázně odsoudit. Chápu, že jakožto přesvědčený vesnický bolševik, byste dokázal odůvodnit i tak pitomý krok jako použití například nechutných, nenávistných plakátů - koneckonců nikdy jste nás neměli rádi a my vás už vůbec ne. Věřím, že byste zvládnul obhájit třeba i svazácké přesvědčování studentů gymnázia v listopadu 1989, aby podepsali, že nesouhlasí s událostmi v Praze. Koneckonců, pokud by k tomu náhodou došlo, byl byste v té době mladý a nevyzrálý. 

   Oh wait! Když tak nad tím přemýšlím...

sobota 18. srpna 2012

Kurvítko

   Inu, byl jsem mladý a potřeboval jsem aku šroubovák. No, potřeboval... dá se žít i bez něj, spíš jsem ho chtěl. Dělá to hluk, ideální hračka pro velké kluky. S ohledem na cenu jsem ignoroval značku Bosch, přestože jeden kousek v rodině máme a slouží často a velmi dobře po mnoho let, a zamířil jsem k noname číně. Koneckonců ta příklepovka už taky nějakej pátek funguje. Sice se rozpadá a jiskří, ale kupodivu furt drží. A se slušnejma vrtákama udělá v panelu ještě parádu, že byste neřekli.
   Moje volba padla na Matrix v akci. Bitů, jak nasráno, v kufříku a navíc nastavení momentu, což je výborná věc, pokud potřebujete smontovat nekvalitní dřevotřískový nábytek. Návod obvykle doporučuje pouze lidskou sílu. Šroubovák fungoval dobře asi dva roky, pak se vychodil kontakt u chodu "ven". Jelikož se to dalo vší silou ještě rozchodit, nechal jsem to, jako správný prokrastinátor, vyhnít. Do stádia, kdy už se dalo šroubovat JENOM dovnitř. K čemuž došlo samozřejmě ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně. A vůbec nebylo vhodné, abych se v tu chvíli nasral a začal zjišťovat, proč to nefunguje. Místo nějaké užitečnější práce. Abych nezapomněl na pointu: kurvítko. Kurvítkem se obvykle rozumí součástka, která vám po rozborce a opětovném sestavení přístroje zůstane tak nějak mimo přístroj, protože se nikam nevešla. Pokud k tomu došlo, můžete se gratulovat, protože bez ní bude přístroj velmi pravděpodobně opět pracovat. Kurvítka v moderních přístrojích jsou už mnohem sofistikovanější a jejich projevy se dají načasovat pro jakoukoli záruční dobu. Kurvítko napájení mp3 discmanu (taková byla doba) iRiver selhalo o měsíc a Alzu to stálo čtyři a půl litru. Naopak kurvítko v televizi Sharp bylo nastaveno velmi precizně a počítalo i s tříletou zárukou (+ cca. měsíc). To stálo sedm litrů mě. Kurvítko v mém šroubováku je ale fascinující svojí jednoduchostí a zárověň tím, že je opravdu vidět. Čudlík spíná kontakt dvou plíšků. Tento konkrétní kontakt se z nějakého kurvítkovského důvodu zahřívá - až tak, že po kouskách taví dotčenou část čudlíku. Čudlíku postupně ubývá a je třeba víc přitlačit. Uživatel postupně získává dojem, že silou to ještě pořád rozchodí, za čtyři kila je to fajn. Ale chyba lávky, po dvou a půl letech občasného používání už nepomůže ani síla, protože kontakty se pokryly vrstvou umělé hmoty z čudlíku. BFU věděl, že musel tlačit na čudlík víc a víc, že se tedy čudlík vychodil, spokojí se s vyhozenými penězmi a koupí si nový model. Rejpal rozebral a žasne nad genialitou designu. Samozřejmě po očištění kontaktů se daly tyto poštelovat, aby je spínal i napůl utavený čudlík. Který se dá příště nastavit jakoukoli lepší hmotou. Ale klobouk dolů, nádherné kurvítko.

neděle 12. srpna 2012

Vyplatí se nákup v cizině?

   Spoiler: Předem mého ublougnutí musím rovnou říci, že vyplatí. Vím to nejen já, ale i spousta dalších lidí. Z nějakého temného důvodu rozjelo aktuálně.cz kampaň za nakupování doma. Nehledám v tom úmysl, většina novinářů by nedokázala jednat na přání ministra financí, neb se pohybují pouze ve světě svých pocitů a pojebů za prošvihnutou uzávěrku. Nebo jsou to obyčejní nesvéprávní kokoti. V odkazovaném klenotu "zážitkové" žurnalistiky, kdy si novináři vyzkoušeli život tvz. obyčejného člověka (a ještě to byl pěknej vejlet mimo dosah šéfredaktora), se dočteme, že "Ačkoliv výsledky při jiném či objemnějším složení nákupu nebo při využití jiného řetězce mohou být od našeho testu odlišné, zdá se, že lidé například z Pardubic nebo Plzně (zhruba 75 kilometrů od hranic) by - kvůli nákladům za pohonné hmoty - spíše prodělali, než ušetřili." Jak pravil Štěpán Šafránek k národu moravskému: vy byste všechno přepočítávali na peníze. A já dodávám: pěkně blbě to počítáte. Metodika testu je taková obvykle okurková - nakoupíme v Lidlu, aby se to dobře porovnalo, a pak jenom vysvětlíme, proč se to vlastně porovnává blbě a proč se to dá zanedbat. 
   Kouzlo nákupu v cizině spočívá v něčem trochu jiném. Ušetřená koruna je sice příjemný bonus, ale ten běžný rodinný nákup tam neděláme. V našem případě nakupejeme v cizině zboží, které u nás buď sehnat nelze, případně se v Německu prodává podstatně levněji. Anebo v mnohem lepší kvalitě.
   Od nás z Horních Počernic je to do Drážďan sice opravdu docela daleko, ale spojení nákupu s rodinnou návštěvou v Děčíně nám dovolí počítat benzín až z pohraničí. Drážďanský Kaufland narozdíl od norimberského nebere pouze německé EC-Karten, je připraven dokonce na české embossované karty. A svoje peníze můžeme roztočit ve spoustě věcí:

snídaňová slanina amerického typu: 0,80 € (Globus 42,90 Kč) - úžasná k snídani, v mrazáku vydrží pár týdnů bez úhony
nutella: 3,59 € / 880g (jen se podívejte, kolik stojí v Česku 750/800 gramů)
sýry: ceny si nepamatuju, nicméně buď jsou brutálně levnější než u nás, případně jsou v Česku obtížně sehnatelné. Gruyère, comté, rakouský bergkäse, münster, dánský jeskynní sýr, kaufland brand butterkäse...
uzený losos: za českou (možná i nižší) cenu hnusných odřezků, dostanete jemné plátky (EDIT: z posledního nákupu jsem udržel cenu 2,69 € za 200g - nechci se vás, pánové, dotknout, ale kdo z vás to má?)
konzerva tuňáka: flák masa za euro, žádné drcené zbytky
cibulový kečup, kari kečup: v Česku prakticky neznámé, totéž platí pro německou hořčici. Středně ostrá je podobná naší poctivé, ostrá je ostrá, ale ne tak hnusně přesolená jako dijonská.
vánoční štoly: už dorazily i k nám, ale výběr je mnohem větší
švestkové víno Choya: 3 €, v Globusu 150 Kč
kaufland brand tortilla chips: 300g za euro
vanilková cola
premixy do domácích pekáren za euro: dobře kynou, dobře chutnají - dokonce i mně, do jejich "objevení" jsem měl k pekárně velmi vlažný vztah. 

   A mnoho dalších věciček a kravinek, které musíme vyzkoušet, třeba červené zelí s portským vínem a brusinkami... Znalci tvrdí, že i kosmetika je jaksi hustší, prací prášky prý lépe perou a prodavačky se víc usmívají. To nedokážu potvrdit, ani vyvrátit, v oddělení drogerie obvykle nemáme koule na to, abychom do plného vozíku nacpali ještě sprchový gel. Běžný rodinný nákup to fakt není. Do peněz to  leze, ale přesto se to vyplatí. Tedy pokud jste ten typ, co si hubu neošidí.

čtvrtek 9. srpna 2012

Co jsem stihl před "listopadem"

   V diskusi na idnesu nějaký zahořklý intelektuál nahodil argument "uklidni se chlapče a podívej co jsou tví vyvolenci před listopadem". Tak jsem se nad tím zamyslel a odpověděl, zde v nezkráceném vydání. 

   Předseda Pirátů Ivan Bartoš je o dva roky starší než já, tak počítám, že taky tahal kačera. Sám jsem do listopadu 89 stihnul mnoho věcí, namátkou: naučil jsem se zavázat si tkaničky (netvrdím, že rychle), naučil jsem se číst, naučil jsem se říkat pančelkám souško, byť mě to po přestupu ze školky na základku mátlo, naučil jsem se pozdravit a poděkovat. V recitační soutěži Pražské vajíčko jsem vypadl v obvodním kole, neb můj, jinak bezchybný, přednes rýmované knihy O mašince Žofince nepatrně sabotovalo moje ráčkování a doba tehdy ráčkování nepřála. Během prvních dvou let mé školní docházky jsem nikdy nechodil do jisker, protože mi jejich schůzky jako na potvoru kolidovaly s výtvarkou na LŠU. Ve druhé třídě byly schůzky jisker jiný den a jako na potvoru zrovna pünktlich na tu hodinu se mi přesunula výtvarka. S úplně jiným učitelem. Ale teď už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím a mamince už jsem tyhle tanečky odpustil. Stihnul jsem kvůli nemocem zmeškat víc hodin, než jakékoli jiné dítě v první třídě, což mě připravilo o diplom nejlepšího žáka ZŠ hrdiny SSSR cpt. Otakara Jaroše, které má straší sestra vyzobala ve svých třídách všechny. Naučil jsem se, že nesmím nikde a nikdy, za žádných okolností říct, že v neděli chodíme do kostela. S posledními bolševickými výpady zvážím, zda tento skill nebude zase aktuální. (Do posledního sčítání už jsem radši nepsal, že jsem katolík. Nikdy nevíš, koho ti většina zvolí.) Dostal jsem diplom stran organizace nějaké sportovní akce v Pchjongjangu - popravdě netuším, za co, možná jsem jenom neposlouchal, jako obvykle. Naučil jsem se polykat penicilin a prášky všeobecně. V obci Horní (nebo možná Dolní) Vidim jsem v zakouřené čtyřce viděl první kalendář s prsama. Tatínek si všimnul mého pohledu a řekl: "To je pěkný, co!" Naučil jsem se, že prsa jsou boží.

neděle 24. června 2012

Bitva o Karlův most

   Volně navazuji na svůj předchozí počin, ve kterém jsem nechal mluvit hlavně zaměstnance radnice Prahy 1. Pro větší efekt jsem jejich vyjádření nijak nekomentoval, tentokrát zkusím něco těžšího. Vzal jsem soubor právních norem, se kterými různí lidé v různých dobách žonglovali s různým výsledkem, a pokusil jsem se je laicky, až prostince okomentovat.

Obecně závazná vyhláška č. 5/2011 o místním poplatku za užívání veř. prostranství.
   V § 2 (Sazby poplatku) odst. 1 je nejblíže písmeno g) "pro potřeby tvorby filmových a televizních děl: 10Kč/m2 a den". Žádná zmínka o fotografování se stativem, ani bez.

Usnesení Rady HMP č. 2064 (odkaz je na webu generován dynamicky, proto šířím touto cestou)
   Nájemné činí 10Kč/m2 a den, paušální poplatek na Karlově mostě je 250 000 Kč/den. Celá věc má jednu drobnou chybu. Ač pan Kotlár na dotaz stran fotografování občas zašermoval tímto usnesením a čtvrtmilionem, pravda je taková, že usnesení se ve dvou přílohách zabývá "Podmínkami natáčení filmů a reklam na území hl.m. Prahy" a "Podmínkami natáčení filmů a reklam v objektech ve vlastnictví hl.m. Prahy". Nějakou zmínku o fotografování jsem opět nenašel. Hurá, můžeme si gratulovat, čtvrtmilion je ze hry. Vlastně pořád neplatíme...

Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích
   § 25 Zvláštní užívání: v odst. 1 praví, že užívání komunikací jiným než obvyklým způsobem je třeba povolení vlastníka. V odst. 6 definuje zvláštní užívání komunikace, konkrétně písmeno c) bod 6 zmiňuje audiovizuální tvorbu. Selský rozum nám říká, že audiovizuální cokoliv by mělo obsahovat zvukovou i obrazovou stopu. Na pomoc si můžeme vzít třeba i kopírovací zákon 121/2000 Sb., který v §2 zřetelně odděluje dílo fotografické a dílo audiovizuální. "Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické." Zde šlo o povolení a jak se zdá, také ho nepotřebujeme.

Zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích
   § 4 odst. 1 Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí.
   Poskytování služeb, to je to, co nás zajímá. Je totiž otázka, zda může fotografování být poskytováním služeb. Pokud přistoupíme na to, že ano, můžeme se bavit o focení reklam, svateb... Je focení mostu samotného poskytováním služby? Možná pokud na to máte předem uzavřenou smlouvu. Tuhle čáru by asi musel nakreslit soud.
§ 4 dále určuje výši poplatku: (4) Sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10,-Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den.

   Abych to shrnul: pokud člověk fotí na kšeft (třeba reklamu, nebo svatbu), tak možná poskytuje službu a pokud k tomu zabírá místo stativem, asi by měl zaplatit poplatek. Deset korun za metr a den. Žádného čtvrt milionu, jak tvrdil ještě v roce 2010 pan Kotlár. Pokud člověk fotí pro radost a pěkný obrázek následně následně nabídne k prodeji, nemusí platit nic.

   Poslední věc nám chybí, kde se vzala fáma o stahování obrázků ze sociálních sítí? To nikdo neví. Mluvčí radnice v notoricky známém článku v Metru říká:  "Turisté i naši občané mohou fotit pro své osobní potřeby fotografie z Karlova mostu, ale nesmí fotografovat pro komerční účely. Pokud fotografie vystaví na Facebooku či jiné sociální síti, tak je to už využívání fotografie pro širší veřejnost," popisuje mluvčí radnice první městské části Veronika Blažková. Vzápětí ale dodává, že v případě, kdy radnice odhalí viníka, který fotografii pořízenou na Karlově mostě zveřejňuje například na svém profilu na Facebooku, zpravidla neřeší tento přestupek pokutou. "Záleží, zda byla fotografie využita k reklamě či nikoliv," říká Blažková. Ta vysvětluje, že pokud chce někdo na mostě pořídit kvalitní snímky, musí získat souhlas od vlastníka mostu a od Sdružení výtvarníků Karlova mostu.
   Tohle je samozřejmě bohapustá pitomost a nechápu, jak ji paní mluvčí mohla vypustit z pusy. Žádná právní norma, která by mohla zpoplatnit obrázek Karlova mostu neexistuje. (Dokonce i kopírovací zákon je na naší straně a dovoluje dílo zaznamenat a dále užít. Třeba i prodat.) A pro získání kvalitních snímků z mostu potřebujete kvalitní vybavení, dobré světlo, zkušenosti, nápad a možná i náhodu a štěstí. Povolení od vlastníka nebo nedejbože od SVKM opravdu potřebovat nebudete.

sobota 23. června 2012

Jak je to s těmi stativy?


"Městská část Praha 1 nevydala žádnou vyhlášku, která by upravovala fotografování na Karlově mostě nebo kdekoli na území Městské části Praha 1, a to i proto, že vydávání vyhlášek nespadá do její působnosti.
Zvláštní užívání komunikace se řídí právní úpravou zák.č. 13/1997 Sb. v plat. znění o pozemních komunikacích, a to §25 odst. 6 písm.c bod 6 – považuje za zvláštní užívání místní komunikace audiovizuální tvorbu.
Městská část Praha 1 od návštěvníků ani občanů Prahy, kteří používají stativ k pořízení fotografií na území městské části, žádné poplatky nevybírá a nevybírala.
V uplynulém roce Policie ČR ani Městská policie neřešila na území Městské části Praha 1 případ, kdy by postihovala osobu fotografující se stativem.

“Sdružení výtvarníků Karlova mostu” (SVKM), které má uzavřenou smlouvu o zajištění organizace a pořádku při vystavování, prodeji a jiném mimořádném užívání veřejné komunikace v lokalitě Karlova mostu, má v právech a povinnostech zajišťovat v provozní době dodržování prodejního řádu, pořádku, čistoty a bezpečnosti prodejci a vystupujícími – a to vlastní stálou pořadatelskou službou, vybíranou ve spolupráci a s účastí MČ, a ve spolupráci s Městskou policií a Policií ČR. Toto vyplývá z výše uvedené smlouvy uzavřené dne 21.3.1995 ve znění pozdějších dodatků.
Situace, která se udála v minulém týdnu na Karlově mostě, kdy člen pořadatelské služby SVKM vykázal osobu fotografující se stativem z Karlova mostu, považujeme za překročení jeho pravomocí.
Za výše pospaný incident necítí zástupci Městské části Praha 1 odpovědnost, přesto se postiženým osobám touto cestou omlouvají."
Mgr. Karel Žrout ved. ODŽ ÚMČ Praha 1
Ing. Pavel Vlach zástupce starosty MČ Praha 1, Paladix (21. 10. 2002)


"Městská část Praha 1 vydává povolující rozhodnutí ke zvláštnímu užívání místních komunikací spočívající v umístění stativu k fotografování, nebo k natáčení kamerou žadatelům, kteří se dostaví na Úřad městské části Praha 1 a doloží veškeré potřebné doklady v zákonné lhůtě. Pokud jsou případy fotografování a natáčení na území MČ Praha 1 bez povolení, tak každý činí na svoji odpovědnost a vystavuje se případnému postihu."
Pavel Kotlár, dopravní značení, Praha 1 (2010)

"pokud jak uvádíte bude mít fotograf umístěný stativ na místní komunikaci (Karlův most, Praha 1) jedná se o zvláštní užívání místní komunikace a je tedy nutné mít povolení k tomuto zvláštnímu užívání místní komunikace od Odboru dopravy, Úřadu MČ Prahy 1, 4. patro, kancelář č. 416, Vodičkova 18, Praha 1. Můžete se dostavit každý úřední den, tj. Po a St v době 08:30 - 18:00 hodin, nebo se domluvit telefonicky na tel. č. +420 221 097 386. Dále je nutné mít nájemní smlouvu od Technické správy komunikací a souhlas od Sdružení výtvarníků Karlova mostu. Poplatek za Karlův most je 250 000,- Kč. za jeden den. Pokud by Váš fotograf neměl stativ a fotil by Vás pouze z "ruky" není třeba tohoto povolení."
Pavel Kotlár, dopravní značení, Praha 1 (2010)

"Vazeny pane Kotlare,
vami zminovana vyhlaska (viz nize) se ovsem nazyva Podmínky natáčení filmů a reklam na území hl.m. Prahy. Reklamu netocim a fotografie tez nepropaguji zadny prostredek podle textu vyhlasky. Jak je mozne ji uplatnit na foceni se stativem? R.A.

Vážený pane,
v posledních měsících se rozproudila poměrně živá korespondence mezi naším úřadem a částí veřejnosti se zájmem o fotografování.
V korespondenci jsou používány nejen výtahy z mailů, zřejmě dále volně šířených, ale i z tiskových zpráv starých 9 let.
Pokládáme proto za nezbytné shrnout příslušné části platných zákonů, vyhlášek a usnesení do pokud možno přehledného a srozumitelného textu.
Základním předpisem vymezujícím užívání komunikací je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Ten v § 25 definuje pojem zvláštního užívání a říká, že je pro něj potřeba povolení příslušného silničního správního úřadu. Příslušná definice zvláštního užívání pro diskutované případy se nachází v bodě (6) c) 6 - audiovizuální tvorba. Pojem je velmi široký a lze pod něj zahrnout diskutované stativy pod kamery či fotoaparáty stejně jako natáčení filmu anebo volnou divadelní tvorbu. U některých činností je hranice mezi písm. (6) c) 6 a písm. (6) c) ne zcela zřejmá.
Velmi jasné je pro fotografování pro vlastní potřebu naopak ustanovení vyhlášky č. 5/2011 Sb., o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, které zpoplatňuje dle § 2, písm. (1) g) "tvorbu filmových a televizních děl". Je zřejmé, že soukromé fotografování sem nespadá. Upozorňujeme však, že zpoplatněno je "umístění zařízení sloužících pro poskytování služeb" (tedy i fotografických). Stejně jednoznačné je také znění usnesení Rady HMP č. 2064 ze dne 23.12.2003, které se v Příloze 1 zabývá Podmínkami natáčení filmů a reklam na území hl. m. Prahy.

Toto usnesení řeší mimo jiné, nájemné "za účelem filmování ke komerčním účelům" na Karlově mostě a přiznává MČ Praha 1 právo výběru paušálního poplatku 250.000,- Kč za 1 den. Je zřejmé, že ani toto usnesení se nevztahuje na soukromé fotografování.
Z předchozích řádků je zřejmé, že soukromé fotografování s užitím stativu by teoreticky mohlo naplňovat znaky zvláštního užívání komunikací pro audiovizuální tvorbu. Můžeme Vás však ubezpečit, že Odbor dopravy ÚMČ Praha 1 jako příslušný silniční správní úřad takto doposud nepostupoval a ani do budoucna tak postupovat nechce. Pro soukromé fotografování s použitím stativu nebudeme ani vyžadovat a ani vydávat žádná povolené dle zákona o pozemních komunikacích.

Zároveň zde však pokládáme za nutné upřesnit, že počátek veškeré této korespondence z posledních měsíců měl původ v žádosti o fotografování na Karlově mostě, které bylo deklarováno jako fotografování pro vlastní potřebu, mělo však být prováděno jako služba profesionálním fotografem s využitím samostatné světelné techniky.
Věříme, že předchozí řádky pomohly vysvětlit a odstranit veškeré nejasnosti ve věci pořizování soukromých fotografií s použitím stativu.
 Rádi bychom se touto cestou omluvili všem Vám, kteří byli předchozími dotazy a reakcemi na ně uvedeni v nejistotu či v omyl."
Pavel Kotlár, dopravní značení, Praha 1 (2011)

"Můžeme Vás však ubezpečit, že Odbor dopravy ÚMČ Praha 1 jako příslušný silniční správní úřad takto doposud nepostupoval a ani do budoucna tak postupovat nechce. Pro soukromé fotografování s použitím stativu nebudeme ani vyžadovat a ani vydávat žádná povolené dle zákona o pozemních komunikacích."
Ludvík Czital, vedoucí odboru dopravy, blog.rkutej.com (1. 7. 2011)

"Ve chvíli, kdy nemá fotograf povolení od radnice Prahy 1, nemůže se stativem na místě fotit už jen proto, že zabírá veřejný prostor, a je vykázán z místa."
Vladimíra Krupičková, právní zástupkyně SVKM, Metro (18.6.2012)

"Pokud turisté použijí stativ na pět minut, nic jim nehrozí."
Veronika Blažková, mluvčí radnice Prahy 1, TV Nova (20.6.2012)

"Focení s tím, že si někdo udělá momentku do své alba, já se domnívám, že toto nikdy omezováno nebylo. Tam šlo pouze o focení Karlova mostu pro komerční účely. Ono se to dneska těžko odděluje, takže tady byla přijata jistá pravidla, která říkala, že pokud jde o komerční focení s podstavcem, tak tam platí, že je potřeba požádat a zaplatit určitý poplatek."
Oldřich Lomecký, starosta Prahy 1, Český rozhlas (20.6.2012)

"Pokud chce někdo fotit ve smyslu výdělku, měl by si vyřídit povolení městské části Praha 1 a TSK."
Roman Kotrč, mluvčí Sdružení výtvarníků Karlova mostu, TV Metropol (21.6.2012)

"pokud budete fotografovat i za pomocí stativu pouze jak uvádíte pro své soukromé účely, tak není nutné žádné povolení od příslušného silničního správního úřadu o zvláštním užívání místních komunikacích a tudíž není toto uváděné fotografování zpoplatňováno. Z pohledu úřadu na Vašem soukromém profilu můžete umísťovat Vaše soukromé fotografie. Můžeme Vás ubezpečit, že není důvod k diskuzím či obavám. Postup úřadu je i nadále konzistentní."
Pavel Kotlár, dopravní značení, Praha 1 (nedatováno) Dle diskuze v Metru by to mělo být letošní.


"Pokud bude někdo chtít udělat profesionální fotografii, na kterou bude potřebovat dost času na správnou kompozici a dobré světlo, pak zábor potřebuje. V případě fotografie, která bude trvat pár minut, zábor není potřeba."
Veronika Blažková, mluvčí radnice Prahy 1, idnes (25.6.2012)


(Následuje můj pohled na možnosti Prahy 1 vybírat peníze, vydávat povolení, udělovat pokuty a mazat fotky z facebooku.)

středa 20. června 2012

Den tripodů

   Deník Metro přišel se zajímavou zprávou: za fotky z Karlova mostu je nutno zaplatit a ještě vám je smažou z Facebooku. "Určitá skupina lidí má mafiánské praktiky ohledně fotografování na Karlově mostě. Turisté jim nevadí, ale kdybych chtěl zhotovit kvalitní výtvarnou fotografii, tak mám smůlu. Přiběhne ochranka a vyžene vás," popisuje svou zkušenost čtenář deníku Metro J. M. Podle Sdružení výtvarníků Karlova mostu, které za historický unikát spoluzodpovídá, nesmí na místě fotografové využívat stativ. "Ve chvíli, kdy nemá fotograf povolení od radnice Prahy 1, nemůže se stativem na místě fotit už jen proto, že zabírá veřejný prostor, a je vykázán z místa," vysvětluje právní zástupkyně sdružení Vladimíra Krupičková. 
   "Turisté i naši občané mohou fotit pro své osobní potřeby fotografie z Karlova mostu, ale nesmí fotografovat pro komerční účely. Pokud fotografie vystaví na Facebooku či jiné sociální síti, tak je to už využívání fotografie pro širší veřejnost," popisuje mluvčí radnice první městské části Veronika Blažková. Vzápětí ale dodává, že v případě, kdy radnice odhalí viníka, který fotografii pořízenou na Karlově mostě zveřejňuje například na svém profilu na Facebooku, zpravidla neřeší tento přestupek pokutou.
   Radnice Prahy 1 zpoplatnila fotografování se stativem (protože stativ přece odlišuje profesionála od amatéra) a vymáhá ho za pomoci neprůhledného spolku Sdružení výtvarníků Karlova mostu a "pořadatelské služby". Přestože to vypadá na novinku, problém je deset let starý. Tehdy se prvně objevila myšlenka zajímavého penězovodu pro Prahu 1. Jak se můžeme dočíst, nebyla si tehdy radnice vůbec jistá, jaká vyhláška jí dovoluje za focení vybírat peníze. (Žádná.) Takže si radnice posypala hlavu popelem a vlastně to dobře dopadlo.
   Střih, současnost. Pátrání v novější zdrojích odhaluje jistou nevyhraněnost v názorech radnice. Pavel Kotlár je rozhodně pro placení. Jeho šéf je po projevu občanské rozhořčenosti smířlivější. Pavel Kotlár je ale neoblomný, přestože se tazatel ptá pouze na fotografování se stativem, vrací do hry sumu 250 000 Kč, kterou stanovilo usnesení Rady HMP č. 2064 ze dne 23.12.2003. Ejhle, konečně dokument! Dokument má tři části, usnesení a dvě přílohy. V žádné z nich se nehovoří o fotografovaní. Usnesení Rady hlavního města Prahy číslo 2064 ze dne 23.12.2003 pojednává o  podmínkách natáčení filmů a reklam na území hl.m. Prahy a podmínkách natáčení filmů a reklam v objektech ve vlastnictví hl.m. Prahy. Úředník radnice tedy záměrně mlží a snaží se vyvolat dojem, že fotografování se stativem je na Karlově mostě za čtvrt miliónu. Není. Stejně není v pořádku názor radnice na zveřejňování fotek na sociálních sítích a neradi bychom se dožili poplatků za možnost pozorovat ze svých bytů okolní stavby.
   Česká pirátská strana vás zve na protestní happening Den tripodů 28. 6. 2012 v 16:30. Nezávisle na Pirátech organizuje fotoprocházku též známá firma Josef Šlerka. V množství je naše síla a my budeme rádi, když se zúčastníte naší nebo Josefovy akce. Nejlepší fotografie samozřejmě zveřejníme na facebooku.

psáno pro Pirátské noviny

pondělí 18. června 2012

Copyright trolling. You're doing it right.

   Heineken ČR, producent nechvalně známých nápojů s příchutí piva jako jsou Krušovice, Starobrno, Březňák a nedávno zprasený Zlatopramen, si prý zaregistroval ochrannou známku "radler". Po loňském úspěchu Staropramenu Cool Lemon začaly i další pivovary produkovat slejvačky typu radler, které tak samozřejmě nazvaly. Mezinárodně srozumitelně, dokonce by se dalo říci, že, i z hlediska technologie výroby, správně. Cool Lemon AFAIK není klasickým radlerem ve smyslu míchání piva a limonády, ani se za něj nevydává. Čímž se dostáváme k jadérku věci. Historii nápoje radler si jistě dokážete vygooglit sami, romantická legenda říká, že jej vynalezl roku 1922 bavorský hospodský pro žíznivé prabikery - tzv. Urradfahrery. Jiné zdroje uvádějí ještě starší data. Buď jak buď, radler je mezinárodně srozumitelné slovo a většina civilizovaného světa ví, že jde o nízkoalkoholický nápoj vznikající smícháním piva a limonády a to zejména citrónové. (Pozn. tnf: smícháním piva a coly dostáváme tmavou kapalinu, které Němci neřeknou jinak než "Diesel", smícháním sycené vody s vínem, či džusem získáme střik, německy "Schorle".)
   Heineken CZ se rozhodl žalovat ostatní pivovary, které podle něj neoprávněně používají slovo radler. Na jednu stranu je to zřejmá pitomost a trolling is a art a tak podobně, na druhou stranu bychom měli být rádi, že korporace šla do sebe a po zjištění, že pivo fakt dělat neumí, se rozhodla vydělávat jinak, podobně jako špatní kuchaři odcházejí prodávat lyže a špatní chemici ministrují financím.
   Zaregistrovat si ochrannou známku "pivo" se mi u nás asi nepovede, ale možná bych zkusil třeba "cachaça", běžný franta úředník těžko bude tušit, že jde o brazilský destilát podobný rumu, a mohlo by mi to vydělat na důchod. Uvidíme, zda Heineken uspěje, podle toho se zařídím.

   EDIT: Prozkoumal jsem stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, abych našel podmínky pro udělení, resp. odmítnutí ochranné známky. Posuzující úředník byl zjevně "blbej, nebo navedenej", v metodických pokynech se dočteme toto:

3.1 Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany přihlašovaného označení - § 4 zákona


3.1.2 Nedostatek rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení
Přihlašované označení musí plnit především rozlišovací funkci, která slouží spotřebiteli k odlišení výrobků nebo služeb jedné osoby od výrobků nebo služeb osoby druhé. To znamená, že takové označení by svým obsahem a formou mělo být natolik originální, aby umožnilo spotřebiteli individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje. Průzkumový pracovník zkoumá přihlašované označení komplexně s použitím objektivních i subjektivních kritérií, bere v úvahu jeho celkový dojem a to vždy s přihlédnutím k povaze přihlašovaných výrobků nebo služeb.

   Ještě pro doplnění přidám odkaz na dotyčnou ochrannou známku. Jak si můžete všimnout, jejím vlastníkem byl dříve pivovar Krušovice, který byl asi skutečně první, který u nás začal radler prodávat. Tedy... pokoušel se. Moc na odbyt to nešlo, protože to nebylo dobrý. Díru do světa udělal až Staropramen, přestože Cool Lemon není radler a nechutná jako radler, který si můžete koupit v kuželkách kdekoli v Německu. Naučil Čechy pít pivní limonádu a pro ostatní bylo jednodušší, začít vyrábět slejváky, než přijít s nějakou originální variací na dané nízkoalkoholické téma.

úterý 5. června 2012

Перцовка

   V rámci Úvodu do ruské kultury nám Taras promítnul Svéráz národního lovu, uvařil pelmeně a naučil nás pít pjercovku. Film jsem samozřejmě viděl mockrát, ale pelmeně se zakysanou smetanou, křenem, ostrou hořčicí, nakládanými houbami a zelným salátem... to byla novinka. A chilli papričkou ochucená vodka se solenými okurkami? Kvalitní večírek.
 
   Nápoj, jehož jméno je odvozeno od pepře (перец), zde kajenského, jsem od té doby už několikrát připravoval a rád se podělím o dobrou radu. Recept se totiž zdá jednoduchý, ale přesto má svoje úskalí. Kvalitu obou surovin nemůžete ošidit, jinak to bude chutnat hnusně. Babica by dal Pražskou, Amundsena nebo Hanáckou, ale základem je kvalitní jemná vodka. Osvědčené jsou například Russkij Standart, Stoličnaja, Moskovskaja, Elit. Tarasův orientační návod zní: 40 % a nesmí se jmenovat po politikovi - pak je slušná šance, že vodka bude dobrá. Extrakční činidlo je tedy ta jednodušší část. Sehnat skutečně pálivou chilli papričku je trochu problém, pokud znáte nějaké stoprocentní řešení, sem s ním. Pálivost je totiž kruciální vlastnost - chceme, aby vodka byla hlavně pálivá a málo papriková. Toho lze docílit jen kratším louhováním silnějšího modelu.

Pracovní postup:
   Otevřeme vodku a upijeme. Přiměřeně. Papričku podélně nařízneme a vložíme do lahve. Pokud jste koupili láhev s umělohmotným bazmekem v hrdle, gratuluju. Louhování při pokojové teplotě by mělo poskytnout příjemně pálivý nápoj už po cca hodině, záleží na pálivosti vstupní suroviny. Pokud to nebude pálit po třech hodinách, nebude to pálit nikdy. Delší louhování uvolní paprikovou chuť a barvu, což pak dobře ani nechutná, ani nevypadá. Papričku je tedy nutné vyjmout, což je zábavné na cvičení zručnosti, ale není ostuda výsledný produkt prostě přelít. Podáváme chlazené, ideálně se solenou okurkou. Pokud jsem to správně pochopil, tak solené okurky jsou vpodstatě naše kvašené, bývají v chlazených boxech u zeleniny.

pátek 1. června 2012

Soukromá armáda Amandy Palmer

   Jsem velkým hudebním fanouškem Amandy od dob Dresden Dolls, je skvělá hudebnice a její energie na  jevišti je naprosto jedinečná. A, aby to nebylo málo, ještě klofla Gaimana a alba dává ke stažení za "zaplať, kolik chceš". Může jí člověk nemilovat?

autor: Mykal Burns!, via Wikimedia Commons

   Její nejnovější husarský kousek už jsem jednou adoroval, uběhl měsíc a projekt na Kickstarteru doběhl. Jak to dopadlo? Jednoduše výborně. 24883 lidí poslalo 1 192 793 dolarů, včetně mých skromných pěti - které při průměru 48 dolarů na příspěvek vypadají velmi nedůstojně. Na nahrání a propagaci nového alba sháněla AFP (Amanda Fucking Palmer) s novým projektem Grand Theft Orchestra sto tisíc. Skromná částka  - vzhledem k tomu, že label by to udělal za půl milionu. Fanoušci dali 1,2 milionu, AFP jim totiž nabídla na oplátku neodolatelné laskominy: za dolar nové album ke stažení, za pět k tomu přidává pdfko s texty, fotkami a nahými fotkami (full frontal asi nebude), za pětadvacet CD s obřím bookletem, digitální album a písemné poděkování. Za padesát totéž, jen místo CD je zastaralým médiem vinyl. A tak dál, s rostoucím příspěvkem se objevuje kniha s reprodukcemi umělců, které Amandina hudba pudila k výtvarnému vyjádření. Nejdražší balíčky, které někdo koupil, byly: AFP house party (5000 $) a  obraz  vaší maličkosti od AFP a večeře (10000 $).

   Jak se Amandě podařilo postavit tak oddanou armádu fanoušků? Odpověď dává na Techdirtu.
"Celý den tweetuju. Sdílím svůj život. Svůj opravdový život. I ošklivé a těžké věci. Svůj blog sleduju zbožně. Čtu komentáře. Ptám se o rady. Odpovídám na otázky. Řeším problémy. Beru fanoušky za slovo, když mi na koncertě řeknou, že jim vinyl přišel zničený. Nesnažím se schovat za závojem slávy. Nechci být něco víc než člověk. Dělám chyby, hádám se a omlouvám se. Sdílím své bytí. Bezostyšně žádám o pomoc. Spím u fanoušků. Jím s nimi. Čtu knihy, které píšou. Chodím na jejich divadelní a taneční představení, ať už online nebo osobně. Přispívám na jejich sbírky. Občas mě svezou domů. Chtějí mi pomoci, protože za ta léta už mě znají natolik, že opravdu vědí, KDO JSEM. Nevidí mě jednou za čas jako fotku u reklamy na mé nové album, vidí mě jako opravdového trojrozměrného pohyblivého člověka. Žijícího a pracujícího."
   Takoví fanoušci takovým umělcům rádi zaplatí. Že bude Janda zase brečet, jak lidi stahujou a neplatí za to, co jim tlačí do hlav průmysl a rádia? Tak ať! Třeba nastává doba, kdy tahle demokratizace hudebního průmyslu bude motorem kvalitní hudby. Je to demokratizace, protože nám všem umožňuje přímo ukazovat, co se nám líbí.  Studia ať si klidně prodělávají na umělohmotných hvězdičkách, o kterých za tři čtyři roky nebude ani vidu ani slechu. Teď už rozhodneme my, co se nám líbí, ne kapitáni průmyslu. To, že stahujeme a vybíráme si, komu půjdeme na koncert, koupíme si placku nebo tričko, přerozděluje peníze určené na zábavu naprosto zásadním způsobem ve prospěch toho, co jsme si sami vybrali, na úkor toho, co nám vybraly labely.

pondělí 28. května 2012

Zpráva z tisku

   Obě delegace položily pak věnce na hrob hudebního průmyslu.
   Ale, ne. Dělám si legraci. OSA prosperuje jako nikdy dřív. Považte sami: 884 miliónů vybrala a 154 milionů vykázala jako náklady na provoz. A to se vyplatí. Do zahraničí putovalo 147 milionů a domácí scéna si přišla na pěkných 513 milionů. Protože se u nás přece nejvíc hraje Helča s Jandou.
   To je služba veřejnosti soukromou vyděračskou agenturou za peníze z harddisků, kopírek a paměťových médií. Gratulujeme.

neděle 27. května 2012

Jak se připravit o peníze

   Není to tak dávno, co jsem zmiňoval film Iron Sky o nacistech z odvrácené strany Měsíce. Těšil jsem se jako malej Jarda, ale trápila mě jedna věc - zatímco v Evropě se film vesele promítá od dubna, u nás je "licensed". Neveřejně jsem před pár týdny vyslovil myšlenku, že to distributor posere a pak bude brečet, jak to u nás málo vydělalo. Dneska tuto myšlenku zveřejňuji, neboť se to kromobyčejně hodí, dnes totiž vyšel DVDRip. A co teď? Film chci vidět, ale v kině není. Až v kině bude, budu se muset do kina dopravit, vystát frontu na lístek, přežít reklamy (přestože už jsem platil), přežít otravné lidi okolo (debatní kroužky, hýkající teenagery a kostky tuku chroupající popcorn). Leda... ledažeby... Samozřejmě už to je na disku. Ta volba je jednoduchá.
   Film jsem si užil v pohodlí domova, režisér dostal 5 € na flattru, distributor ostrouhal. Není divu, česká premiéra bude 12. července...

   (Bohužel jsem nenašel způsob, jak na flattru přispět darem přímo filmu, tak doufám, že to rejža sype na společnou hromádku.)

středa 16. května 2012

Rathobraní

   Tak to vidíš, Rathe, přece jsme tě lízli... David Rath, sexsymbol středočeské sociální demokracie, pravděpodobný majitel firmy na cedule, které hyzdí celý kraj, archetyp přeběhlíka a profesionální model byl slavnostně obviněn. Vypadá to, že vzal úplatek. Připomeňme, že David je velkým fandou do utrácení erárních peněz.
Zatímco dopoledne vzkázal, že nebude nic vysvětlovat (aby se nezesměšnil), mluvčí Středočeského kraje zapomněla, že není mluvčí Davida Ratha a nebojácně se pustila do vládnoucí koalice. Mezitím vymýšlel David, jak z toho ven. Mezitím si policie přinesla do Rathovy vily počítačku peněz.
   Celý den čekáme na vyjádření prezidenta republiky. Něco jako "Odposlechy jsou strašně nešťastná věc, která ničí demokracii, odvětil prezident Václav Klaus na otázku iDNES.cz, jak vnímá megaaféru posledních dnů." David už to pořešil ve svém sloupku Neustále pod dohledem.
   David Rath se konečně rozhoupal jít cestou zesměšnění a prozradil, že v krabici neměly být peníze, ale lahvinka.

   Zatím nevíme, zda šlo o těžké červené, známého recidivistu. Hyeny hodují, lid se baví. Bohuš Sobotka trpí smíšenými pocity, zbavit se Ratha je terno, ale pokud víte, jak hluboko vede králičí nora, může se vám z toho orosit čelo.

Dovedete si představit, kdybych si já z krajských evropských fondů do své soukromé ordinace přihrál 5 milionů?
David Rath, 26. březen 2012
EDIT: Třicet mega pod podlahou? Asi si čůrnu :)

úterý 1. května 2012

Sauerbraten - německá svíčková?

   Kuchyně v sousedních spolkových zemích je podobná té naší, drobné rozdíly nejsou nijak exoticky nebezpečné. Někdy vás může překvapit neznámá kombinace, ale nic mi nezpůsobilo takový šok jako sauerbraten, tedy kyselá pečeně. Poprvé jsem toto jídlo ochutnal v Norimberku, jakožto místní specialitu. Narozdíl od slavnější rýnské verze neobsahuje bavorská rozinky, což je v mém případě jednoznačné plus.

   Předem jsem věděl pouze to, že základem je maso a kořenová zelenina. A že to bude kyselé. První dojem byl fantastický, obří kus nejkřehčího hovězího masa, jaké jsem kdy jedl. Pak už to bylo horší, omáčka byla kyselá. Samozřejmě, ty idiote, je to kyselá pečeně! Problém byl, že jsem ji čekal i trochu sladkou. No nic. Červené zelí ze sklenice mě nenadchlo a dílo zkázy dokonala nechvalně známá duryňská obdoba bramborových knedlíků, sogenannte Klöße. Prostě mi to nesedlo, přestože jídlo bylo připraveno výborně. Nakonec mi pomohla moje lepší polovička, která českou svíčkovou do pusy nevezme, ale takhle ji to nadchlo.

   Celá věc se mi rozležela v hlavě a nedávno jsem se rozhoupal k tomu, že zkusím sauerbraten udělat tak, aby to chutnalo i mně. Prošel jsem nějaké recepty a dle mého odhadu jsem našel několik vhodných, které jsem různě zkombinoval. Recepty se nejvíce lišily v délce marinování a použitím vína a zeleniny během něj. Nakonec to nějak vyšlo.
Marináda:
0,5 l vody
0,25 l červeného vinného octa
dva bobkové listy
lžička celého pepře
tři hřebíčky
osm kousků jalovce (koření nejlépe zavázat do plátna, vadí při pasírování)
dvě lžíce cukru
sůl - málokdy recepty uváděly, dal jsem lžičku
   Vše se svaří a nechá vychladnout. Mezitím si připravíme maso, použil jsem hovězí váleček, asi 800 g. Sice se o tom v receptech nezmiňují, ale jsme doma a jsme zvyklí libové hovězí špikovat, takže jsem prošpikoval a vložil do mísy. Volte vhodnou velikost mísy, maso musí být zcela ponořené. Do mísy jsem dále přidal na kostičky nakrájenou mrkev, petržel a celer - přiměřeně (myslím dvě, dvě a půl bulvy), jak je ctěná libost. Jednu cibuli na půlkolečka a dva stroužky česneku na plátky. 
   Tohle všechno jsem zalil studenou marinádou, abych zjistil, že mám málo marinády. V této fázi začíná neplánovaná improvizace s asi půllitrem červeného vína. Naštěstí některé recepty ho uvádějí, tak to snad nějak dopadne. Celé se to dá do lednice, občas se maso otáčí a mělo by to tam zůstat 2 - 3 dny. Nebo taky 4 - 6. To si člověk musí vybrat. Nakonec se to rozhodlo samo a vydržel jsem pouze dva dny. Maso se vyjme, osuší, (přiměřeně nasolí) a opeče ze všech stran zprudka na sádle, klasika. Zeleninu přecedíme a marinádu si schováme na omáčku. Do pekáče hodíme maso, zeleninu a podlijeme trochou marinády.  Pečeme v zakrytém pekáči do měkka (v mém případě dvě hodiny při 180°C), průběžně přilíváme marinádu, ovšem s rozvahou, zelenina nemá plavat v bazénku. Po upečení maso vyjmeme, zeleninu propasírujeme, neb rozmixujeme, jak máte radši, a povaříme se zbytkem marinády. Omáčka by měla být dost hustá sama o sobě, můžeme přidat i jíšku. Poslední nejasnost je přidání smetany, v Norimberku jsme měli omáčku hustou a tmavou, bez smetany. Různé zdroje však uvádějí smetanu, případně zakysanou smetanu... Nakonec jsem dal asi decku sladké smetany pro zjemnění, dostatečně málo, abych nepřišel o pěknou tmavou barvu omáčky. Příloha byla jasná předem, dušené červené zelí a bramborové knedlíky. Dopadlo to dobře.